ecodriving

Inspirace

„Plná nádrž je pytel brambor v kufru“

27 srpna 2015  

Úsporná jízda je něco jako yetti – každý o ní slyšel, ale málokdo s ní přišel do kontaktu (rozuměj praktikuje ji). Dokážete v běžném provozu jezdit pod čtyři litry benzínu? Jak na to jsme se zeptali odborníka z nejpovolanějších, škodováckého vývojáře Jana Horníčka, jenž se ecodrivingem zabývá důkladně už od mládí.

Náklady na palivo jsou asi pro většinu z nás položkou poměrně citelnou. Jak ‚utáhnout opasek‘ v této oblasti tak, aby to rodinný rozpočet pocítil, ale pohodlí ne? Možnosti jsou dvě – odebrat se i s autem do míst, jako je Kuvajt (aktuálně lehce přes pět korun za litr benzínu), anebo se naučit šetřit během jízdy. Přemýšlet a jezdit inteligentně – nikoliv defenzivně, jak se často traduje. Ostatně ani Jan Horníček tenhle termín nemá rád. Umí totiž jezdit úsporně, a přitom nebýt brzdou provozu.

Čím se ve Škodovce zabýváte?

Na ČVUT jsem sice vystudoval spalovací motory, ale ve Škodě v Kvasinách, kam jsem se po škole dostal, se motory nevyvíjejí, takže jsem začínal ve vývoji odvozených typů. Teď se v našem oddělení vyvíjejí zavazadlové prostory a já se při tom zabývám optimalizací nákladů.

Kdy jste se začal zajímat o úspornou jízdu?

Vlastně už ve chvíli, kdy jsem udělal řidičák. Bylo to v osmdesátých letech, což byla zlatá éra ekonomických soutěží. A od té doby mě to drží.

Jak se díváte na neustále rostoucí ceny paliv?

Diskuze o tom, že benzín zdražil o pár haléřů, je zbytečné čeření vody. Jsou to zanedbatelné částky. Když při provozu auta člověk trochu myslí, může uspořit klidně deset i víc procent. To jsou úplně jiné peníze.

Jak tedy na úspornou jízdu?

Především si musíme zvolit dobré vozidlo. S off-roadem za pár litrů jezdit nelze, s malým městským autem naopak ano. Čím lehčí auto, tím úspornější. I každé kilo nákladu navíc, které vezeme s sebou, znamená zvýšenou spotřebu. Vedle váhy rozhoduje o úspornosti vozu především aerodynamika – zbytečné litry představují například i prázdné příčníky na střeše vozu.

Takže redukční dieta pro posádku?

To jsem zrovna nemyslel, ale když například jezdíme po Česku, kde je pumpa takřka na každé druhé křižovatce, není nutné vozit v autě rezervní kanystr s palivem. Tankování „plné“ znamená skoro totéž, jako bychom zapomněli v kufru pytel brambor. Častější tankování je i bezpečnější, protože řidiče vyvede ze stereotypní činnosti. Ostatně řidiči kamionů mají předepsané přestávky každé tři hodiny. To by měli dodržovat všichni řidiči – zastavit u pumpy, odpočinout si a dotankovat půlku nádrže.

Co moderní systémy start-stop?

Ty jsou velmi účinné. Nezdá se to, ale i při volnoběhu se spaluje palivo a ono se to nasčítá. Hodina volnoběhu představuje litr vyplýtvaného paliva, tedy každé dvě minuty vyhodíme korunu z okna. Když třeba stojíme u železničního přejezdu, je dobré motor vypnout, vyplatí se to už na půl minuty.

Vždy se mluví o plynulé jízdě.

Ano, můžete jet třeba i docela rychle, ale musíte si dát záležet na tom jet plynule. Nezrychlovat ani nezpomalovat prudce. Akcelerace sebere palivo a při brzdění energii jenom přeměníte v teplo. Ruku v ruce s plynulostí jde předvídavost. Musíme se dívat dál než pár metrů před sebe – postačí pak jen třeba sundat nohu z plynu namísto ostrého brzdění. Předvídavost pomůže beze zbytku využít setrvačnosti vozidla, které jsme rozpohybovali s vynaložením drahocenného paliva, nemluvě o vlivu na bezpečnost.

To ale vůbec neznamená jezdit pomalu. Vyplatí se třeba jezdit po dálnici, kde je jízda plynulejší, jede se sice rychle, ale ustálenou rychlostí.

Jakou roli hraje rychlost?

Mezi rychlostí a spotřebou neexistuje přímá úměra. Není to tedy tak, že čím pomaleji jedu, tím mám nižší spotřebu. Každé auto má totiž určitou nejnižší cestovní rychlost, kterou se ještě vyplatí jet s ohledem na spotřebu. Pod touto hranicí spotřeba naopak roste. U většiny aut je tato hranice někde kolem padesáti až sedmdesáti kilometrů za hodinu. Neplatí, že kdo brzdí provoz, jede úsporně.

Vysoké rychlosti ale asi také nejsou vhodné.

To ne, protože se zvyšující se rychlostí se stává místo valivého odporu tím rozhodujícím odpor vzduchu. Ten hraje hlavní roli nad nějakých osmdesát kilometrů za hodinu. Roste s druhou mocninou rychlosti, takže každý kilometr navíc znamená obrovský nárůst spotřeby.

Jak nejlépe řadit?

Ještě než s autem vyjedeme, je dobré se podívat do technických parametrů vozidla na momentovou charakteristiku motoru. Nejdůležitější není uváděný maximální výkon, který v praxi v podstatě nikdy nevyužijeme, ale maximální točivý moment, a především při jakých otáčkách se ho dosahuje.

Optimální rychlostní stupeň je zpravidla ten nejvyšší možný, ať je to pětka, šestka či sedmička. Na něj je potřeba se co nejrychleji dostat. V řadě aut jsou na to ukazatele, které radí, kdy přeřadit. Tyto systémy radí řadit v relativně nízkých otáčkách, což je pro mnoho řidičů divné, nepřirozené. Ale ono to funguje, moderní motory není vůbec potřeba vytáčet.

Je třeba jet na nejvyšší možný stupeň, a pokud to není možné (třeba v kopcích) při maximálním momentu. Tak z paliva dostanete největší možnou práci.

Studený motor je asi velký žrout paliva, že?

Jistě, studený provoz mu vůbec nedělá dobře. Hlavně v zimě to trvá i čtvrt hodiny, než se motor dostane na provozní teplotu. Ovšem zahřívat motor na místě je naprosto nevhodné, je potřeba hned vyjet, aby běžel v příznivějších otáčkách a prohřály se i ostatní agregáty.

Proto úsporná jízda začíná už doma. Zvlášť v zimě se vyplatí zejména krátké jízdy dobře plánovat – spojit.

Jak na jízdu do kopce?

Když víme, že nás čeká stoupání, je potřeba se rozjet na co nejvyšší povolenou rychlost. A držet co nejvyšší rychlostní stupeň, pokud to jde, samozřejmě, aby se motor netrápil. Když nelze přeřadit nahoru, držet otáčky v oblasti nejvyššího točivého momentu. Kopce jsou prubířským kamenem úsporné jízdy. Je to podobné jako v cyklistice – tam se teprve ukáže, jestli to někdo umí, nebo ne.

Pomáhá nějak palubní počítač?

Jistě, já mu říkám trenér – jeho sledováním se člověk hodně naučí. Jde hlavně o funkci aktuální spotřeby. I když třeba neukazuje úplně přesně, vidíme, jak spotřeba roste nebo klesá podle stylu jízdy.

Zajímavou roli hraje také psychologie – když se na palubní desce rozsvítí „hladové oko“, většina lidí automaticky nešlape tolik na plyn, jede úsporněji, plynuleji.

Jaký vliv mají na spotřebu pneumatiky?

Jsou nadmíru důležité, vždyť celé auto na silnici spočívá na ploše o velikosti čtyř dlaní. Pneumatiky a olej jsou v dnešní elektronické době vlastně poslední dva technické faktory, které můžeme ovlivnit. U pneumatik se můžeme řídit štítky, na nichž vidíme vedle hlučnosti a vlastností na mokru i informaci o úspornosti. I velmi dobrá pneumatika se ale může zcela zkazit tím, že ji špatně nahustíme. Podhuštěná pneumatika výrazně zvyšuje spotřebu, je ale také nebezpečná a rychle se opotřebuje. Je lepší vždy hustit na ty vyšší tlaky doporučené výrobcem. A důležité je kontrolovat tlak pravidelně a hlavně za studena.

Důležitým faktorem je také olej. Jde o to, aby se co nejdřív po nastartování dostal všude, kde je ho třeba. Je velký rozdíl mezi běžným minerálním olejem 15W/40, který se na mazaná místa dostane až po několika desítkách vteřin, a olejem 0W/40, který se při studeném startu rozproudí během jednotek vteřin. Kvalitní lehkoběžný olej tak nejen spoří palivo – zejména v zimě –, ale zároveň výrazně snižuje opotřebení motoru.

Co elektrické spotřebiče?

Samozřejmě elektrická energie nevzniká sama od sebe, musí ji vyrobit motor. Nejvíce spotřebuje vyhřívání oken, sedaček atd. Ale i klasické osvětlení vozu – tlumená světla vpředu, koncová světla a osvětlení SPZ – spotřebuje asi dvě deci benzínu na sto kilometrů. Naopak, denní svícení, často LED diodami, je téměř zanedbatelné.

Má úsporná jízda vliv také na zplodiny?

Ano, i když většina lidí si to neuvědomuje, peníze přeci jen vnímáme víc. Ale vezměte si, že za každý spotřebovaný litr paliva se znehodnotí patnáct kubíků vzduchu, patnáct tisíc litrů, to je slušný bazén. Dnešní nejúspornější auta produkují asi 100 gramů CO2 na kilometr, což odpovídá spotřebě 4,3 litru benzínu nebo 3,7 litru nafty. Když ty gramy převedeme na sto kilometrů, je to deset kilo CO2. To není vůbec málo – a jsou to ty nejúspornější vozy!

Jaký je váš nejlepší výkon?

Už je docela vousatý, dosáhnul jsem ho s Felicií z roku 1994. Bylo to při Škoda Economyrun 1999 – 2,87 litru na sto kilometrů. Od té doby jsem se při soutěži na takovou hodnotu ještě nedostal. Předloni se Škodou Citigo jsem se aspoň k magické hranici tří litrů přiblížil. Povedlo se mi 3,05 litru. Při normálním provozu se Citigo se pohybuji běžně pod 3,5 litru.

 

Jan Horníček

Narodil se v roce 1962 v Litoměřicích. Vystudoval strojní fakultu, obor spalovací motory na ČVUT v Praze. Po škole nastoupil do Škody Auto v Kvasinách, kde pracuje dodnes jako konstruktér a vývojář. Žije v Rychnově nad Kněžnou, je jednou ženatý a má pět dětí. Sám se charakterizuje jako „kovozemědělec“ (zahrádka, ovce). Má blízko k přírodě a ve volném čase rád čte a zpívá.

, ,



2 komentáře

  1. Robin Hudeček napsal:

    Díky za pěkný rozhovor, nicméně nechápu proč ve článku o úsporné jízdě není zmíněno lpg. Proto přidávám jako doplnění nějaké informace o systémech přestaveb, jinak samozřejmě děkuji a přeji pěkný den.
    http://www.levnelpg.cz/systemy-lpg/

  2. Jan napsal:

    Úsporná jízda je asi můj koníček, přesněji řečeno jízda z co nejmenšími náklady (PHM je největší, ale ne jediný náklad).
    Řeším to vždy už při nákupu auta. Media vychovávají naše řidiče ke zvrácenostem: každý musí mít auto se sportovními vlastnostmi, silnější a větší, než potřebuje a nejlépe 4 x 4 (spotřební neudržitelná společnost – to nejsem ekolog). Na cestách se závodí, aby pak půl hodiny poseděl na kávě.
    Zvolil jsem Renault Kangoo 1,2 16V s 55 kW a předělal ho na LPG a obytné auto. Jezdíme s ním ve dvou, po celé Evropě. Je to přesně promyšleno, aby náklady na dlouhých cestách nepřesáhly náklady při pobytu doma a ubohé důchody stačily na neomezené cestování. (mimo dálnice, mimo kempy, mimo restaurace, ale místní speciality a vstupné si neodpíráme).
    Dlouhodobou spotřebu mám do 3,5 l/100 km BA ( je to přepočet, kolik benzínu bych koupil za cenu LPG, které ve skutečnosti kupuji). Do úsporného provozu se musí například zahrnout šetrná jízda, včasné odstraňování hrozících poruch, preventivní údržba, pojištění s plným bonusem.
    Opakem je poslední případ „řidiče“ z firmy syna: Po ledovém startu (- 11 st) s novým Tranzitem, už za 3 minuty jel dle GPS rychlosti 167 Km/hod. Urazil olejový filtr, pokračoval až se motor zadřel. Startoval, až spálil spouštěč. Turbo bez oleje se také zadřelo. Nebyla to úsporná jízda.
    Škoda preferuje alternativní pohon CNG, já jsem ho zamítl. Je dražší a není dostatečná síť čerpadel. Přesto na rozdíl od LPG se více mluví o daňových úlevách pro CNG, asi poškodit Hjundaj s montáží LPG (sice koza není zvíře a hundaj není auto). Elektromobily pro obecní úředníky je totální nesmysl za naše daně. Elektromobily jsou na tom ekologicky o něc hůř, než vznětové motory. Byrokrati zničí drahé akumulátory už za dva roky (to zde píšu jen proto, že za 3 roky řeknu – já jsem to říkal jak vše dopadne).
    Článek shrnuje vše po odborné stránce ohledně spotřeby PHM, já si úsporu musím sledovat ze všech aspektů – to všechno jsou mé korunky (peníze ve skutečnosti nesnáším – pro mne to je nutné zlo).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.