Poslední aktualizace 22. října 2020 od Jan Knapec
A-class surfacing – stojí mezi designem a konstrukcí a stará se o to, aby to našim autům slušelo. Aby jejich karoserie nebyly hrbolaté a hrany křivé.
Začíná to papírem a propiskou, pokračuje nástěnkami pro inspiraci a malými modely přes velké hliněné „sochy“, které už věrně ukazují, jak bude příští auto vypadat. Tohle všechno a mnoho dalšího se děje, když se rodí nový plechový krasavec. Přečtěte si náš první článek o designu i navazující text, který se věnuje hliněným modelům a souvisejícímu vyhlazování ploch.
A právě o této oblasti bude řeč i dnes. Anglicky se vyhlazování říká A-Class Surfacing, německy je to Strak. Jaký je denní chlebíček takového „strakera“, popisuje Adam Blažek ze společnosti Altran CZ.
Tato profese má ke kreslení, skicování a návrhu designu celkem daleko, mnohem spíš je to technická a geometrická práce. Jde především o skloubení dvou věcí: dat od designérů a technických podkladů a požadavků.
Adam Blažek načichl strojařinou už v dětství, jeho otec měl malou firmu zabývající se zámečnickou výrobou. V jeho dílně trávil hodně času. A tak i volba střední školy byla nasnadě. „Studoval jsem strojírenství v Uherském Hradišti, po roce jsem přestoupil do Zlína, kde jsem se specializoval na CAD/CAM systémy. Vždycky se mi líbila auta, hlavně formule, a když jsme si se spolužáky povídali o tom, co by kdo chtěl dělat, já říkal, že jednou budu konstruovat formule,“ popisuje Blažek své začátky.
Kamarádi se mu smáli, o to větší motivací pro něj tak bylo se k autům skutečně dostat. Na vysoké škole se pak věnoval čisté strojařině a navrhování výrobních systémů, po absolutoriu na ČVUT v Praze a VUT v Liberci nastoupil do oddělení konstrukce jedné firmy nedaleko jeho rodného města. „Tam jsem se věnoval vývoji profesionálních kuchyní. Měl jsem ale kamaráda, který působil v Mladé Boleslavi a pracoval kolem aut. Často jsme spolu u piva o autech debatovali, až jednou přišel s nápadem, jestli bych se nechtěl věnovat Straku. Souhlasil jsem okamžitě,“ vypráví Blažek.
Slovo dalo slovo, odjel na pohovor do Hořic, kde vznikala nová pobočka tehdejší společnosti Industrie Hansa (dnes Altran Technologies Czech Republic), a dnes se A-class surfacing dělá Adam Blažek již svůj pátý rok.
V čem tedy jeho práce spočívá? „Vstupy, které dostáváme, bývají jak designové, tak konstrukční. My se na oboje musíme podívat s odstupem a zamyslet se, jak tvary a techniku propojit. Jinak řečeno musíme zajistit, aby požadovaný design fungoval na daném technickém základu,“ vysvětluje Blažek.
Při vyhlazování tedy jde o to udělat geometricky co nejjednodušší a nejčistší plochu, která bude vizuálně dokonalá a po vyrobení daného dílu se do něj přenese kvalita ze 3D modelu.
Finální hodnocení plochy je vždy optické, kontroluje se, jak se na ní láme světlo. „V praxi to probíhá tak, že už vyrobené auto se kontroluje ve světle zářivek. Této fázi v našem žargonu říkáme highlight. My tyto zkoušky využíváme i během práce ve 3D programu, dokážeme tak odhalit i drobné nepřesnosti, nerovnosti nebo třeba důlky, na nichž musíme dál zapracovat. Kontrolujeme například i hrany, jestli jsou rovné nebo správně zaoblené. Musíme také dodržovat odchylky – od designových dat se smíme odlišit maximálně o dva až tři milimetry. Pokud odhalíme problémy většího rozsahu, je nutné to konzultovat s designéry,“ upřesňuje Blažek, jak on a jeho kolegové postupují.
Vše začíná u hliněného modelu, o němž byla řeč minule. Ten totiž technici v dílně pomocí škrabek dolaďují ručně a je přirozené, že i když se sebevíc snaží, vždy po sobě zanechají nedokonalosti. Tu a tam prohlubeň, občas nějaký šrám nebo nakřivo udělanou hranu.
A přesně v tom spočívá A-class Surfacing neboli vyhlazování jde: těchto nedokonalostí se zbavit.
Naskenované mraky bodů v sobě už nesou trojúhelníkové plošky, které se ale nedají využít pro výrobu dílu, nerovnosti jsou příliš velké. Strakeři tak vlastně pokládají nové velké plochy na tento sken tak, aby byly hladké a rovné. Tyto plochy jsou relativně jednoduché a musejí co nejvíc kopírovat tvary daného dílu. Jsme v prvotní, prototypové fázi.
Jaké části auta se vyhlazováním zpracovávají, je to malý segment nějakého dílu, nebo třeba celá kapota? „To je také velice rozmanité. Já pracuji na exteriérech, dostávám tedy data celého zevnějšku auta, všech povrchových ploch. Je to, jako bych dostal celý hliněný model. Ten v první fázi pokryjeme plochami a následně ,rozsekáme‘ na menší segmenty, jako jsou právě blatník nebo kapota. Tyto části definují spáry, menšími kusy se nezabýváme,“ popisuje Blažek, jenž pracoval na projektech automobilek v Evropě i v Číně.
V rámci vývojového cyklu trvá vyhlazování ploch zhruba dva měsíce, pak data vyhlazených ploch putují zpátky do frézy. Ta podle nich vyrobí nový hliněný model. „Tady už by odchylka od našich dat měla být minimální,“ doplňuje Blažek. Pak přijdou designéři a tento fyzický model opět posuzují: jak fungují kontury, hrany, linie, plochy. Všímají si odlesků a lomů světla, spár a záhybů.
Většinou takto vzniknou dva nebo tři hliněné modely vylepšené o nějakou vývojovou fázi. Asi vás napadne, jak je možné kontrolovat na hlíně odlesky a lomy světla, když tento materiál má naprosto jiné optické vlastnosti než plechová nalakovaná karoserie: „Hliněný model je v této fázi potažen fólií DI-NOC. Dostává stejnou péči jako finální karoserie, včetně barvy. Pak se i hliněný model chová opticky stejně jako skutečné auto. Jsou tam i plastové lišty a podobně. Je to tak precizně udělané, že když vám takový díl ukážu a nebudete ho zkoumat lupou, ani nepoznáte, že nekoukáte na skutečný blatník nebo kapotu.“
Jsme na konci prototypové fáze vývoje auta, práce strakerů ve finále ale ještě není. „Naše práce končí tím, že dodáváme sériová data pro výrobu. Řešíme tedy také požadavky na vyrobitelnost nebo třeba to, jaké konkrétní nářadí se k výrobě daného dílu použije. Na to všechno musíme myslet. Původní designová data jsou volnější a nemusí zohledňovat požadavky konstrukce a výroby. To je právě náš úkol – zajistit, aby auto bylo dle představ designérů, plnilo všechny požadované konstrukční funkce a nakonec se to všechno dalo smysluplně a efektivně vyrobit,“ usmívá se Blažek.
Na závěr nás zajímá, co ho na jeho práci baví, čím je pro něj přitažlivá. „Poutavé je určitě to, že jsem jeden z prvních lidí mimo design, kteří vidí pečlivě utajovaný kabát nového auta. Máme takříkajíc v přímém přenosu, jak probíhá vývoj auta, který trvá dva nebo tři roky, kolik kompromisů se dělá a jak se finální auto liší od původních představ tvůrců. Baví mě také to nasávání konstrukčního a konstruktérského know-how nebo možnost do jisté míry oponovat designérům, konstruktérům či technologům a diskutovat s nimi o vhodnosti a proveditelnosti konkrétních řešení,“ uzavírá Blažek.
automobilky, automobilový design, automotive, design, design aut, design auta, karoserie, lidé, vize automobilek, vývoj aut
Doporučujeme
Sledovat komentáře přes RSS