ČZ, Česká zbrojovka, historie ČZ, ČZ 350

Fokus

Čezeta: proslulé motorky ze zbrojovky

29 ledna 2016   Galerie

ČZ, to jsou přece Strakonice. Všechno ale začalo úplně jinde – v Plzni. Přečtěte si příběh zbrojovky, která vyráběla slavné motocykly.

Píše se rok 1919 a atmosféra v nově vzniklém státě přeje novým nápadům a podnikání. Architekt Karel Bubla, strakonický rodák, zakládá Jihočeskou zbrojovku s budoucím sídlem ve Strakonicích. Proč právě tam? Kvůli vazbám na rodné město, ale i proto, že na jihu bylo málo volných pracovních příležitostí, což dávalo naději na množství dostupných dělníků (které ale bylo nutné zaškolit).

Jenomže ve Strakonicích ještě nemá pro svou firmu příhodné prostory, a tak jí přechodně nachází domov v Holbmayerově mlýně v Plzni. Šlo však o nouzové řešení – na malém prostoru třicet lidí vyrábí zbraň domácí konstrukce Fox – a ještě v září toho roku začíná na jihu Čech stavba nové moderní haly.

Díky tomu firma rychle roste, zvyšuje objem výroby i kvalitu. Už za pár let má ve světě velice dobrou pověst a v roce 1922 se mění na akciovou společnost s názvem Česká zbrojovka v Praze. Během této změny se připojuje armádní továrna Hubertus z Vejprt, z níž zbrojovka získává stroje a další výbavu a částečně i dělníky.

Hlavní náplní jsou především zbraně pro armádu, po kterých je v té době velká poptávka – pistole, vojenské vzduchovky, kulomety –, ale i trofejní a sportovní zbraně. Zbrojovka se zabývá také různými druhy vrtáků, výstružníků či fréz pro strojní výrobu, montuje rovněž kapesní svítilny Sessa nebo kleště pro vlakové průvodčí. Hitem jsou také letecké kulomety vlastní konstrukce (LK 28 a LK 30), které dokáží střílet mezi listy roztočené vrtule a jimiž jsou vyzbrojena nejen domácí, ale také mnohá zahraniční letadla.

Kaktus, 175 a 250

Milníkem je rok 1929, kdy se firma rozhoduje pořídit si linku na výrobu jízdních kol. Zanedlouho putují stroje z továrny z Kralup nad Vltavou do Strakonic, následují je i někteří specialisté, díky čemuž se výroba kol rozjíždí velmi rychle. Celé bicykly i jejich díly se vyvážejí do řady zemí Evropy, Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Díky tomu společnost odolává stále sílící hospodářské krizi.

V roce 1930 zbrojovka získává ochrannou známku ČZ, o dva roky později startuje sériová výroba motokol, tedy bicyklů osazených motorkem. V roce 1935 vzniká první místní motocykl: ČZ 76 zvaný Kaktus. Začíná éra motocyklů se značkou ČZ. Strakonický výrobce se záhy stává největším výrobcem jednostopých vozidel v Československu. Továrna se rozšiřuje, začíná výroba řetězů a obráběcích strojů.

Kaktus
Původní motokolo mělo motor zavěšený na levé straně předního kola, což mělo za následek chabé jízdní vlastnosti. Nový typ už měl motor nad pedály. Z objemu 76 cm3 dával výkon 1,1 kW (1,5 k). Zajímavě byl vyřešen pohon – primární převod soukolím s přímým ozubením, od kterého je poháněno zadní kolo bez převodovky sekundárním řetězem. Stroj má trubkový rám, dole dvojitý, přední vidlice využívá krátkých kyvných ramen. Brzdy na obou kolech jsou bubnové. Čtyřicet kilogramů vážící stroj dosahoval nejvyšší rychlosti 35 km/h. Jeho motor měl píst s deflektorem a nesnímatelnou hlavou válce – odtud pramení také jeho název, jelikož tato část svým žebrováním připomíná kaktus. Celkem vzniklo asi 4600 kusů.

Na svět přichází celá řada úspěšných motocyklů v několika objemových třídách. První velkou motorkou, která značce ČZ přinesla věhlas, byl model 175. Ten už se chlubil typickými prvky, jako je třeba černé smaltování a bílé linky. V roce 1934 se prodalo prvních pět stovek těchto strojů. Vývoj pokračoval a o čtyři roky později byla představena modernizovaná verze s dvojicí výfuků, většími brzdami, větším žebrováním a výkonem zvýšeným na 6,4 koňské síly.

V roce 1936 přichází model 250 Tourist, který vycházel ze „stopětasedmdesátky“. Měl ale předělaný motor, vyšší výkon 9 koní, a dosahoval nejvyšší rychlosti 90 km/h (oproti původním 60 km/h). Tyto motorky si získaly velmi dobré jméno díky své spolehlivosti, výborné ovladatelnosti a pohodlné jízdě. Dodnes jsou vyhledávanými veterány.

Pětistovka se sajdkárem

V roce 1938 přichází na trh nový model ČZ 500 s dvouválcovým dvoutaktním motorem o objemu 494 cm3 s nejvyšším výkonem 15 koní. Motorka vznikla na objednávku vojáků, kteří už si začínali uvědomovat, kam se situace ubírá. I tyto stroje se pyšnily charakteristickým předválečným barevným provedením černý lak a bílé linky s chromovanými doplňky. Často se přidával i schválený sajdkár, který znamenal opravdu velké pohodlí. Zajímavostí je, že motory těchto motocyklů poháněly také drezíny ČSD.

Brzy po pětistovce přichází menší jednoválcový model ČZ 350 s podvozkem převzatým z ČZ 250 Tourist. Dodával se také se sajdkárem a představoval dostupnější verzi silnějšího sourozence, s nímž byl společně vyvíjen.

Továrna je velice dobře rozjetá, přichází však drsná brzda: válka a přechod na výrobu kanónů a pěchotních min.

Ty budeš vyrábět to a ty zase tohle

Firma přestála i bombardování americkými hloubkaři v květnu 1945 a vedle armádní výroby dokázala i částečně vyvíjet a inovovat: nový typ ČZ 350 nebo prototypy ČZ 125 A a B. Po skončení války se ještě chvíli pokračovalo ve výrobě předválečných modelů (175 i 250), ale netrvalo dlouho a přišlo rozhodnutí. Rozhodnutí Ústředního svazu průmyslu o rozdělení výroby motorek podle objemu motoru.

Na strakonické nejprve padla výroba strojů o objemu do 150 cm3, později do 175 cm3. Pomalu tím začalo období našich dějin, kdy nejen průmysl, ale pohříchu tolik dalších oblastí života řídili centrálně ti „nahoře“.

Modely, které vznikaly po válce, se začaly značit písmeny abecedy. První poválečný stroj byl už zmíněný 125A, následovaly další verze B, C a T (s teleskopickou přední vidlicí). Totéž se dělo se „stopadesátkami“.

Národní motorky

Přišel únor a stalo se, že soudruzi rozhodli: do výrobního programu půjde tak zvaná Národní neboli Jednotná řada. Oba přední českoslovenští výrobci motorek byli sloučeni pod označení Jawa-ČZ. Produkovali stroje téměř totožné na pohled, lišily se jen použitými pohonnými jednotkami (o zdvihových objemech 125, 150 – později 175 –, 250 a 350 kubíků). Dřívější rozhodnutí o rozdělení výroby podle objemu zůstalo v platnosti, a tak kubatury 125, 150 a 175 vznikaly ve Strakonicích, větší 250 a 350 vyráběla Jawa. Tak to šlo v letech 1954 až 1959.

Motorky to byly veleoblíbené, vždyť v roce 1958 vyjel z továrny miliontý kus Jawa-ČZ 175 (typ 356). Přesto bylo tohle spojení násilné a od roku 1960 už ČZ stavěla stroje zase pod svou vlastní značkou.

Česká Vespa

Nemůžeme ho nezmínit, ale podrobněji se k němu vrátíme v samostatném článku. Řeč je o legendárním skútru přezdívaném „prase“. Jeho vývoj začal už v roce 1950 v budějovické České zbrojovce. O šest let později spatřil světlo světa prototyp a v roce 1957 vznikla první třísetkusová série skútru Čezeta 501. Hned v prvním roce výroby zaujal zákazníky ve dvaceti zemích světa. Téhle ikony vznikla celá řada v různých modelových obměnách a dnes ji s elektrickým pohonem křísí parta nadšenců z Mirošovic.

V ČZ produkovali také další netradiční stroje. Například tříkolky – na základě modelu 125A vznikla tříkolka pro tělesně postižené. Šlo ale jenom o prototyp, z něhož později vznikla tak zvaná Orthopedie na bázi verze C. Svou tříkolovou verzi měl také skútr Čezeta. Byly to užitkové stroje s korbou o rozměrech 120 × 120 centimetrů, na kterou se prodávala plachta nebo nástavba, jež zvyšovala její užitnou výšku. Vyráběly se dokonce budky, které chránily jezdce.

Řetězy a ještěrky

Po pádu komunismu přešla továrna v rámci kuponové privatizace do soukromých rukou. Na výrobě motorek se podílela italská Cagiva, která si u nás vlastně vyráběla svou vlastní konkurenci, a tak v ČZ výrobu motocyklů v roce 1997 utnula. Továrna se začala ještě víc věnovat dodávání dílů pro automobilový průmysl; výroba řetězů a obráběcích strojů přešla na dceřiné společnosti. Dnes ČZ vyrábí turbodmychadla a další součásti pro výrobce aut, odlitky z litiny a hliníku nebo zajišťuje náhradní díly a servis pro vysokozdvižné vozíky Desta. Nadále se jedná o jednu z největších strojírenských firem (a předního exportéra) u nás. Její základní jmění činí 1,76 miliardy korun.

Chtěli byste si o motorkách ČZ přečíst ještě víc? Třeba podrobnosti o sedmdesátých a osmdesátých letech, o porevolučním vývoji? O poválečných závodních strojích a silničních motorkách? Napište nám do diskuse.

Foto: Wikipedie.cz

 

, , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook