Roman Nožička, ZEWLA Racing

Aplaus, Doporučujeme, Fokus

Chceme obhájit titul

29 června 2017   Galerie

„Za řídítka si nesednu, maximálně tak na skútr. Před motorkami mám odjakživa obrovský respekt a úctu. Mě mnohem víc baví pracovat jako mechanik, nastavovat, ladit,“ říká Roman Nožička, který už šestou sezonu působí v týmu ZEWLA Racing hořického jezdce Marka Zimy.

Ve společnosti Swell už osmnáct let pracuje jako nástrojař. Jeho svět je tedy obrábění: pasování nástrojů nebo nastavování přípravků. K tomu potřebuje umět pracovat na soustruhu, frézce a brusce. Samozřejmě nejen to. Roman Nožička se vedle své profese zapáleně věnuje také svému koníčku, který má s jeho prací mnoho společného.

Působí totiž jako mechanik u týmu motocyklového závodníka Marka Zimy. „Stejně jako kolem obráběcích strojů jsem se i kolem motorek pohyboval odmalička. Můj táta se mnou chodil  na závody a já měl možnost pozorovat dění okolo motorek,“ usmívá se, „tohle předělávání a nastavování mě zaujalo vlastně víc než samotné ježdění, to mě nikdy moc nelákalo.“

Že začal dělat mechanika, bylo dílem náhody. „Kamarád Marka Zimy, který potřeboval na své motorce něco upravit, mě oslovil. Tak jsem na něj dostal kontakt, přišel jsem k němu do dílny a probírali jsme, co by potřeboval. Šlo o nějaký menší díl, který jsem vyrobil a Marek Zima byl asi spokojen, protože mi nabídl, abych s ním jako mechanik absolvoval jeden závod v Hořicích,“ vzpomíná Nožička.

Skončilo to tak, že spolu posledních šest let objíždějí většinu závodů na přírodních okruzích u nás.

Vymýšlení, představivost, přesnost

Motorky a nástrojařina by se mohly jevit jako rozdílné obory, ale není to tak. U obojího je potřeba vymýšlet, mít obrovskou představivost a být velice precizní a přesný. „Navíc u motorek jde o život, nesmíme udělat chybu. Jezdec mi řekne, co je třeba změnit nebo upravit, a já to musím vymyslet, nakreslit, vyrobit. A potom to společně  namontovat a vyzkoušet,“ líčí Nožička, v čem jeho práce u týmu spočívá.

Toto „něco“ mohou být například stupačky jezdec má třeba dlouhé nohy a stupačky potřebuje posunout o centimetr či dva níž: „Musíme udělat páčky, řadičku a různé držáky. Dalším příkladem může být sezení, řešili jsme takhle naopak zvýšení sedla, aby se jezdec na motorku ideálně vešel.“

Marek Zima za ty roky, co s ním Roman Nožička jezdí, vystřídal řadu motorek. Začínal na stroji Cagiva Mito 125 SP. Pak jezdil s Hondou GP 125, ale po úrazu spoustu let nezávodil. Později se však vrátil a začal soutěžit v kategorii Sportproduction 125, v níž jezdí motocykly pomalejší a větší. „Začal jezdit na Aprilii SP 125, pak jednu sezonu zkusil sedlat Hondu GP 125 a teď už druhým rokem startuje na stroji Cagiva Mito 125 SP,“ dodává.

Omezené možnosti

Mají mechanici u motorek pro přírodní okruhy větší volnost, co se nastavení a ladění týká, v porovnání s okruhovými speciály? „U kategorie Sportproduction moc volnosti nemáme. Nastavujeme podvozek, převody nebo trysky, ale například do motoru zasahovat vůbec nesmíme. Oproti tomu u kategorie GP se může ladit i motor,“ říká mechanik týmu ZEWLA Racing.

Za sezonu objedou asi dvanáct nebo třináct závodů na přírodních okruzích u nás a na Slovensku. Přestože tým nejezdí na závody po Evropě, je příprava motocyklu časově náročná. „Před závody to zabere skoro veškerý volný čas, musíme motorku rozebrat, vyčistit, smontovat a podle požadavků nastavit. Odjíždíme v pátek, někdy i ve čtvrtek a vracíme se v neděli v noci. Absolutní uznání zasluhuje má manželka, bez její tolerance bych to dělat nemohl,“ chválí svou choť Nožička.

Na jeho koníčku ho prý nejvíc baví adrenalin při závodech nejistota, jestli je motorka dobře nastavená a jestli vůbec dojede společně s partou podobně „postižených“ lidí v depu.

Každý okruh je jiný

Někdy je práce mechaniků doslova detektivní: „Jeden čas nám nefungovaly brzdy, motorka neustále přibrzďovala. Pátrali jsme dlouho, až jsme odhalili to, že jsme použili jinou brzdovou kapalinu než obvykle. Dá se říct, že každý závod řešíme nějakou zapeklitost. Současnou motorku máme dva roky a teprve teď po roce a půl ladění můžeme prohlásit, že jezdí podle našich představ.“

S Romanem Nožičkou jsme si povídali po závodě v Jičíně, který se jel 13. a 14. května. S čím se potýkali tam? „Řešili jsme převody a rychlost. Jičín je okruh, který nemá žádnou technickou pasáž, je to rychlostní trať, proto jsme motorku ladili do rychla,“ popisuje.

Každý okruh má svá specifika, například Hořice jsou zvláštní tím, že polovina trati vede ve městě a polovina v lese. K tomu hodně zatáček a velké převýšení. „Musíme ohlídat, aby se nastavila tryska, správně zvolit převody do technických pasáží, motorku nastavujeme takzvaně do síly, aby dobře táhla odspodu,“ říká mechanik. A přidává několik dalších specifik jednotlivých okruhů: „V Hořicích naopak nevyužijeme maximální rychlost motorky, ta přijde ke slovu třeba na Těrlickém okruhu, kde je hodně rovinek. Trať v Radvanicích je zase hodně technická, naopak v Dymokurech s nadsázkou najdete jen tři nebo čtyři zatáčky.“

Možná vás napadne, jestli se tyto motocykly před každým závodem také testují a ladí v počítači. „Motorku pečlivě testujeme před sezonou na speciálním stroji, kde se měří výkon a točivý moment. Jinak testujeme až během sobotních tréninků, jinde to ani nejde, snad jedině na kratším okruhu v Mýtě. Ale když je jezdec vyzrálý, stačí sobota a sám pozná, co motorka potřebuje. Počítače nepoužíváme, máme jen zápisky o jednotlivých okruzích, abychom věděli, co nastavit před prvním tréninkem. Ale některé jiné týmy s počítačovou diagnostikou pracují,“ říká Nožička.

Jedna velká rodina

Že na závodech na přírodních okruzích panuje pohoda a rodinná a kamarádská atmosféra, dokládá i způsob, jakým tým mechaniků Marka Zimy spí. „Máme upravenou dodávku, kde se v případě potřeby vyspí pět nebo šest lidí. Jezdí se mnou oba mí synové a kamarádka se nám stará o jídlo, náramně nám vyvařuje,“ směje se mechanik.

Na závěr dodává, kterých úspěchů svého týmu si nejvíc cení: „Za šest let, co s Markem jezdím, byl třikrát mistr republiky, to je skvělá bilance. Každý titul byl něčím zvláštní, jeden jsme získali až v posledním dějství, jiný byl naopak jistý už několik závodů před koncem sezony. Jsou to báječné vzpomínky, někdy se nedaří na začátku, měli jsme rok, kdy nám klapalo úplně všechno.“ A jak jsou na tom letos? „Zatím se nám daří skvěle. V Brně jsme byli první a druzí, v Uherském Hradišti na druhé příčce, v Hořicích na páté a v Jičíně jsme skončili třetí,“ říká mechanik. Ambice pro letošní rok jsou zcela prosté: „Obhájit loňský titul v CAMS a být do třetího místa v AČR.“

, , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.