Poslední aktualizace 6. října 2020 od jirikubes
Aby při CNC obrábění vznikl kovový díl nebo třeba přípravek pro zkušebnu, je zapotřebí zkušeného operátora. Tedy člověka obsluhujícího stroj. Právě za jedním takovým jsme se zajeli podívat do hořické společnosti Altran CZ.
Vyučený soustružník Martin Mencl začínal po škole u jiné firmy v Hořicích, u jejíhož soustruhu vydržel tři roky. V době krize od svého oboru udělal několik odboček, aby se k němu zase vrátil. „Je to tak. Má současná štace v Altranu je můj už čtvrtý návrat k soustruhu,“ směje se.
Přečtěte si také ze společnosti Altran: Jak probíhá svatba ve světě CNC?
Řekl mi o nich kamarád, který se mnou tehdy pracoval. Bylo to prosté a rychlé: v Altranu nabírali, zkusil jsem to, vyšlo to. Loni v září jsem oslavil deset let ve firmě. Nastoupil jsem jako zámečník, dělal jsem ořezy plechů, polotovary a podobně. Tehdy se díly ještě nevozily na laser. U stroje na CNC obrábění pracuji posledních zhruba šest let. Byla krize, málo práce a mně nabídli, jestli bych nechtěl projít rekvalifikací na obsluhu tříosého stroje. To mě zaujalo, byl to pro mě zajímavý posun vpřed.
Rytmus mé práce je následující: jdu za programátorem, od něhož si vezmu na papíře napsaný postup a název programu, který si z počítače nahraji do stroje. Tam je seznam nástrojů, s nimiž daný obrobek budu zpracovávat. Ty si na stroji potom naměřím. Na papíru od programátora mám také jakýsi návod k upnutí, některé nástroje se totiž upínají během obrábění i několikrát.
Pak pomocí sondy „oťukávám“ kus materiálu, který mám ve stroji, to kvůli zjištění jeho polohy, aby nástroje věděly, kam mají jet a kde pracovat.
Vnější tvary, respektive jejich opracování, máme dané od programátorů. Vrtání, frézování nebo zahloubení si potom připravujeme už my.
Železo. (Smích.) Ale asi se ptáte na druhy obrobků. Nejčastěji vyrábíme lisovací nářadí, kterými se mačkají polotvary, jež se později zakládají nebo vaří do sestav. Děláme i součásti prototypů, například jsme zpracovávali pohledové díly na hliníková kola – šlo o vnitřní osmipaprskový díl, který se přivařil k hliníkovému disku.
Asi když se dělá něco na způsob sériové výroby. Sto, dvě stě kusů téhož dílu. To je v podstatě jen zakládání a mačkání zeleného tlačítka.
Když je práce různorodá. Práce na tvarových dílech je zajímavá, pokaždé je to něco jiného. To je právě výhoda práce pro prototypovou dílnu, je to pestré.
To je dané jeho velikostí a hlavně složitostí. Často i menší díl, s mnoha tvary a malými rádii a rohy, trvá mnohem déle než větší, ale tvarově jednodušší kus. Ale na velkých strojích může práce na rozměrném dílu, řekněme 50 krát 80 centimetrů, trvat i několik dnů v kuse. Ale i u nás na menším stroji se občas objeví díly, které trvají jednu nebo dvě směny.
Někdy je potřeba konzultovat s konstruktéry – například když některý detail není zcela v souladu se zadáním, musíme se jich zeptat, jestli to bude vadit, nebo ne. Často také přijdeme na nějakou záludnost až během obrábění, na místo, které je náročné a jde špatně zpracovat – pak jdeme za konstruktéry zjišťovat, jestli je tam ten prvek potřeba. Často jsme také s obsluhou měřicího stolu, kde se námi vyrobené díly kontrolují.
Asi zodpovědnost. Naše díly už jdou „ven“, takže pokud něco zkazím, už to po mně těžko někdo spraví. Je tu tedy to vědomí, že díl, který zpracovávám, už prošel rukama mnoha kolegů a je v něm určité úsilí a práce. Stačí chvilka mé nepozornosti a je na vyhození.
Není to náročná práce v tom smyslu, že bychom po konci směny odcházeli zničení a vyřízení, jak to často vídáme u lidí pracujících na linkách. Její obtížnost spočívá spíše v nárocích na pozornost, přesnost a zkušenosti. Máme skvělý kolektiv, vládne tu pohoda, to je také důležité. Když všechno odsýpá, jak má, je to práce příjemná. Pro mě je nejpodstatnější různorodost. Díky rozmanitým zakázkám mě tahle práce baví.
CNC, CNC obrábění, CNC stroj, lidé, Operátor CNC
Sledovat komentáře přes RSS