zrcátka

Fokus

Doleva, doprava, dozadu

23 července 2015  

Zažili jste ještě auta s jedním vnějším zpětným zrcátkem? Anebo dokonce ta, kde zrcátko bylo vpředu na blatníku? Jak se liší zrcátka v Americe a zbytku světa? Přinášíme další díl průzkumu automobilového koukání vzad.

V předchozím ohlédnutí do historie toho, jak v autech zjišťujeme, co se děje za námi, jsme se dozvěděli, jak zpětná zrcátka vůbec do aut přišla. Dnes pokračujeme ven z interiéru: jak to bylo se zrcátky vnějšími?

Tahle dnes naprosto běžná součást automobilů byla ještě nedávno vlastně jen doplňkovou výbavou. Asi každý, komu je přes třicet, pamatuje na škodovky a žigulíky našich otců jen s jedním vnějším zrcátkem u řidiče. Když mělo nějaké auto i „pravé“ zrcátko – páni, to byl luxus! Jenže nejinak tomu dřív bylo i s tím řidičovým.

První auta s pevnými zpětnými zrcátky se začala prodávat v roce 1914. Výrobci zkoušeli všemožná umístění, včetně například montáže uprostřed přední kapoty před čelním sklem.

Dozadu se nedívám

Řidič se potřebuje a potřeboval dívat hlavně dopředu. Jak se doprava zrychlovala a začalo se předjíždět, vznikla potřeba mít přehled i o tom, co se děje za vozem na řidičově straně. Ve čtyřicátých letech minulého století byla většina silnic obousměrná, s jedním pruhem pro každý směr. Proto byla vnější zpětná zrcátka u spolujezdce až do šedesátých let jen za příplatek – považovala se za velký luxus.

Zrcátka se během let montovala na různá místa. Když si zajdete na nějaký veteránský sraz, uvidíte, že vnější zrcátka u starých krasavců a krásek většinou najdeme daleko vpředu nahoře na blatníku. Nakonec třeba i slavná česká „embéčka“ to měla stejně. U jedné specifické skupiny aut v jedné zemi to tak dodnes zůstalo, k tomu se ale ještě dostaneme. Občas zrcátko vidíme i na A-sloupku (takže se neotevírá s dveřmi). Jinak se vnější zrcátka přestěhovala na dveře – jsou uchycená buď úplně vpředu v trojúhelníku bočního okna, nebo „sedí“ na pontonu dveří pod okénkem.

Základní pravidlo

Sedne do auta, utrhne zpětné zrcátko a pronese dnes už legendární větu. „Pravidlo italské jízdy číslo jedna: co se děje vzadu za mnou, to mě vůbec nezajímá!“ Tajný závod je milá a příjemná americká komedie z roku 1976 o tajném závodu napříč Amerikou za plného provozu. Pestrá směsice charakterů, neohrožení muži za volanty a řídítky – a hlavně krásné stroje. Jestli jste ještě neviděli, je nejvyšší čas to napravit.
[embedyt]https://www.youtube.com/watch?v=AjGXn249Fc0[/embedyt]

Starý a Nový svět: každý jinak

Předpisy ve Spojených státech a Kanadě vyžadují, aby vnější zpětné zrcátko u řidiče dávalo nezkreslený, věrný obraz 1:1. Používá se tedy výhradně ploché zrcadlo. Takové zrcátko ale silně omezuje zorný úhel, který dokáže zprostředkovat.

V podstatě všude jinde na světě může řidičovo vnější zrcátko mít rovinný, konvexní nebo asférický povrch. Často jde o kombinaci asférické části s větší konvexní částí, které jsou oddělené viditelnou linkou. Takové zrcátko dobře eliminuje slepý úhel – řidič část pole vedle auta vidí zkresleně, ale vidí.

Pozor, zmenšuje

Kvůli poměrně velké vzdálenosti pravého vnějšího zrcátka od řidičových očí lze rozumného zorného pole dosáhnout pouze použitím konvexního nebo asférického zrcadla. Ovšem konvexnost zmenšuje. Takže auta vzadu se jeví menší – a tudíž vzdálenější –, než ve skutečnosti jsou. To může vést k zapeklitým a nebezpečným situacím na silnici, kdy si řidič myslí, že auto je dostatečně daleko a může přejet do pravého pruhu.

Z tohoto důvodu jsou zrcátka u spolujezdce ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Koreji a Indii opatřena legendárním nápisem „Objects in the mirror are closer than they appear“. (V Kanadě je často na bočním okénku ještě totéž varování ve francouzštině. V Koreji je nápis, samozřejmě, v korejštině. V Evropě i jinde se podobná výstraha nevyžaduje.)

Gymnastika pro řidiče

Také vnější zrcátka je třeba nastavit do správné polohy pro každého řidiče. Dřív bylo nutné stáhnout okénko a úhel nastavit ručně (a u toho napravo požádat o totéž spolujezdce: „Dolů… dolů… lehce doprava… né, to už je moc!“). Pokročilejší bylo nastavování zevnitř kabiny pomocí bovdenů – asi pamatujete štrapáci s laděním zrcátka u spolujezdce, když ten nebyl přítomen: naklonit tělo úplně doprava, zakvedlat páčkou, posadit se zpátky k volantu – ne, to není ono – a celý proces několikrát opakovat. A dnes? Nuda: zrcátka nastavujeme pomocí servomotorků.

Vnější zrcátka bývají také sklopná – ručně nebo elektricky –, aby tolik „netrčela“ do prostoru a nedošla k úhoně při těsném parkování a podobně. Směrnice také vyžadují, aby se zrcátka dala „ohnout“ v obou směrech – to kvůli ochraně chodců.

Ve vnějších zrcátkách moderních aut toho najdeme ještě víc. Bývají vyhřívaná a u těch dražších modelů i elektrochromaticky stmívatelná podobně jako ta vnitřní. Většinou se do nich také přestěhovaly doplňkové boční blinkry – výzkumy ukazují, že je to účinnější pozice než ta dřívější na blatnících.

V neposlední řadě mají dnešní auta vymoženosti jako hlídání mrtvého úhlu a různé způsoby upozorňování na auto v něm, nebo i hlídače opuštění jízdního pruhu. O těch ale zase někdy příště.

Zvláštnost japonských taxíků
 zrcádka, Japonsko, automotiveKdyž přijedete do země vycházejícího slunce, všimnete si, že starší modely místních taxíků mají vnější zrcátka stále postaru, na blatnících. Proč tomu tak je?Až do roku 1983 předpisy určovaly, že osobní auta musejí mít vnější zrcátka právě tak. Ve zbytku světa už byla běžná zrcátka na dveřích, což brzdilo prodeje nejaponských značek. Po zrušení tohoto nařízení si Japonci začali masivně kupovat auta právě se zrcátky na dveřích. Částečně i proto, že milovali vše „západní“ a mysleli si, že jejich auta – byť to byly Toyoty, Nissany či Hondy – vypadají šmrncověji, západně. Zrcátka na blatnících se sice dál nabízela, ale zájem o ně byl tak mizivý, že je výrobci postupně stáhli; nemělo smysl je dál nabízet.Jedinou výjimkou byli taxikáři, kteří se obliby „blatníkových zrcátek“ nevzdali, a auta vyráběná pro taxislužby jimi byla dále vybavována. Hlavním důvodem bylo, že nabízejí lepší výhled – mají menší slepý úhel, především na pravé straně.Další výhodou bylo, že zrcátka na blatnících méně vystupují mimo obrys auta, což může přijít vhod během těsných manévrů v husté dopravě a malých uličkách japonských měst.No a v neposlední řadě tu byla jedna zvláštnost, v této zemi stavící respekt ke druhým na první místo ale celkem logická: když se řidič chce podívat do klasického pravého zrcátka na dveřích, chtě nechtě musí pootočit hlavu doprava. A tento pohyb hlavy by se mohl vykládat jako snaha podívat se dozadu na pasažéry, což by byl zásah do jejich soukromí.

, , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook