superb

Born this way

Dostal jsem se k laserům i Superbu

19 března 2015  

Jak se člověk propracuje od potravinářských strojů přes výrobu cigaret ke konstruování pro Škodovku? V prvním díle našeho seriálu se podíváme na příběh člena týmu Swell Pavla Šimráda.

Pavel už během studia na průmyslovce i liberecké technice trávil prázdniny brigádami ve více či méně technických oborech. Vedle továrny na pásové pekařské pece přičichl k výrobě kuchyní, renovaci nábytku nebo absolvoval stáž v kutnohorské výrobně cigaret Philip Morris. „Pracoval jsem v oddělení údržby a opravy zařízení. Srdce strojaře se přímo směje, když vidí tolik pásových dopravníků, podávacích strojů a všemožných udělátek,“ říká Pavel. Jenže pomalu ale jistě to jeho srdce táhlo k autům. Jak se dostat blíž místům, kde naši plechoví miláčci vznikají?

Swell poprvé
„O firmě Swell jsem se poprvé dozvěděl někdy v roce 2008, kdy se stavělo Centrum vývojových služeb. Nemohl jsem si ho nevšimnout, jezdil jsem do Liberce do školy autobusem, který staví v Hořicích a přímo kolem tohoto komplexu projíždí. Začal jsem si tedy hledat o Swellu i dalších firmách v regionu víc informací. Ač jsem studoval fakultu zaměřenou na vozidla a motory, tehdy jsem ani ještě moc nepřemýšlel, na jaký konkrétní obor se chci v budoucnu zaměřit; mým cílem bylo se v rámci praxe alespoň na pár týdnů podívat do větší firmy, naučit se o trochu více modelovat, nahlédnout do toho, jak to ve vývojové firmě chodí, jaké jsou postupy a jací tam jsou lidé,“ dává nám Pavel nahlédnout do své minulosti.

Swell podruhé, tentokrát už do první linie
Sice ještě studoval, ale už se začal poohlížet po dlouhodobé práci. Psal se rok 2010, který na pracovní příležitosti na Liberecku nebo Královéhradecku nebyl právě bohatý. „Jednoho zářijového dne jsem s potěšením zjistil, že hořický Swell vypsal výběrové řízení na pozici CAD konstruktéra. Řekl jsem si, že to zkusím.“

Následovalo klasické kolečko poslání životopisu a několika telefonátů. „A najednou jsem se ocitl v zasedací místnosti firmy s dalšími asi patnácti lidmi. Bylo to mé první velké výběrové řízení,“ popisuje své pocity Pavel. „Vzpomínám, že Swell si uchazeče proklepával velice podrobně. Nejdřív se testuje všeobecný přehled, o to i v oblasti automotive, následují části zaměřené na sebeprezentaci, komunikaci a obhájení daného úkolu, který jsme dostali v zadání.“

Pavel se dostal do druhého kola, což byl běžný pracovní pohovor s vedoucím oddělení CAD. A pak už dobrá zpráva: „Že mě berou, jsem se dozvěděl uprostřed lesa. Musel jsem na procházku se psem, protože napjaté čekání na telefon jsem už nemohl vydržet,“ usmívá se nad tehdejšími nervy.

Někdy se to musí vysedět
Do Swellu naskočil začátkem října 2010. „Má první a hned celkem velká zakázka byla vizualizace laserového centra ELI Beamlines (Extreme Light Infrastructure) v Dolních Břežanech u Prahy pro Fyzikální ústav Akademie věd. Bylo to hodně zajímavé, jednou z hlavních náplní byla samotná vizualizace vedení laserového paprsku pomocí optických zrcadel; zabývali jsme se také návrhem jednotlivých komponentů a zařízení pro toto nové vědecké pracoviště. Pro člověka, který se měsíc školil v Catii, to bylo ideální, protože si mohl leccos ozkoušet, a ze začátku jsem ani nebyl pod časovým presem,“ vzpomíná Pavel.

Následovala další velká zakázka – svařovací přípravky pro Letovické strojírny. „Dodnes děkuji našemu projektovému vedoucímu za jeho trpělivost, se kterou vedl tři elévy na třech projektech. Někdy jsme opravdu zkoušeli, co vydrží.“

U tohoto projektu si Pavel poprvé vyzkoušel, že se něco musí vysedět – od sedmi ráno do osmi, do půl deváté do večera. „Bylo to spíš výjimečné, ale už tady jsem poznal, že někdy je čas ten největší nepřítel, a přál jsem si, aby den měl tak dvacet osm hodin,“ poukazuje Pavel na věčný souboj s časem.

Swell mi otevřel dveře
„Ještě před pár lety se mi ani nezdálo o tom, že bych mohl pracovat ve Škodovce, že bych se podílel na novém Superbu nebo že bych se podíval do Iveca. Mám to štěstí, že takhle přelétám od jedné zajímavé práce k další. A za to vděčím Swellu, který mi umožnil se všemi těmi směry vydat,“ libuje si Pavel. Vyzdvihuje také to, že pro technické profese představuje Swell velkou šanci dostat se k tomu nejzajímavějšímu, být přímo součástí vývoje nových aut (nebo autobusů). „Čeho jsem si cenil, když jsem začínal, byl příjemně pozvolný nástup do práce. Nováčky ve Swellu rozhodně nezahltí, mé obavy z toho, že se hned na začátku nebudu chytat, byly neopodstatněné. Vplouvání do kolektivu i do odborné práce je klidné, nikdo na mě netlačil, všechno šlo pěkně zvolna. Což je pro mladé lidi určitě důležité, v tomhle směru je Swell opravdu v pohodě,“ končí své povídání Pavel.

Setkání se Superbem
Mezitím přišlo zaškolení na vytváření výkresové dokumentace pro Škodu Auto, kde mají jisté standardy a postupy, které je potřeba mít na paměti, jakož i klasické zaškolení do firemních postupů při tvorbě modelů a sestav.

Pavel pokračuje ve výčtu svých zajímavých pracovních zkušeností: „Od dubna 2011 do prosince 2012 jsem poprvé externě působil ve Škodovce – ve vývoji v Česaně. Nastoupil jsem do oddělení TFI (technické dimenzování a doprovod designu), kde se začalo s novým Superbem. Vytváří se virtuální auto, v určitém stavu se data vozu uloží a poté si je přebírají a zpracovávají odborné útvary, které pokračují ve vývoji. Mým úkolem bylo prověřovat a analyzovat nové designové návrhy zadní části vozu v závislosti na ostatních aspektech, společnými silami jsme navrhovali řešení jednotlivých uzlů, zpracovávali dokumentaci a podobně. Po návratu z oddělení TFI jsem půl roku pracoval na zakázkách pro Škodu Auto (převážně na Superbu), asi na měsíc jsem se zastavil také ve společnosti Hella Mohelnice.“

Škodovka podruhé
Netrvalo dlouho a Pavel byl znovu ve Škodě: „V červenci 2013 mě čekal návrat do Mladé Boleslavi, tentokrát do oddělení TZV2/1 – CAD/CAM – to je oddělení, které se stará o výrobu a zhotovení prototypu nového vozu. Opět to byl Superb. Tento prototyp je vyrobený z technického dřeva, ale zblízka je k nerozeznání od ‚živého‘. Měl jsem na starosti shánění a aktualizování dat pro tehdejší kolegy, kteří si je přebírali a jednotlivé díly upravovali pro výrobu na CNC centrech, dále jsem také sháněl nakupované a už vyráběné díly pro exteriér a interiér, které jsem předával kolegům v prototypové dílně. Rovněž jsem kontroloval spáry mezi jednotlivými díly vnitřku i vnějšku vozu. Výstup se zpracoval do dokumentace a porovnal se s vyrobenými díly na prototypu a posuzovalo se, jestli vše sedí. Bylo velice zajímavé sledovat, jak prototyp vzniká a postupně dostává svou konečnou podobu,“ popisuje Pavel.

První tři měsíce loňského roku trávil znovu „doma“ ve Swellu. Krátce se podílel na úpravě frontendů a především připravoval data a tvořil výkresovou dokumentaci pro jeden vývojový typ vozu. Později tvořil homologační výkresy na nejnovější generaci Fabie. „Byl to celkem velký objem dat, ale tým lidí, jehož jsem byl součástí, to zvládl před daným termínem, který se na začátku jevil jako hrozivý, ba až nereálný.

Zde se to opět muselo vysedět a pečlivě kontrolovat práci, ale když máte kolem sebe dobré lidi, v podstatě to jde samo,“ upozorňuje Pavel na fakt, že bez dobrých kolegů jde práce jen velmi obtížně.

Od loňského dubna je Pavel opět na „hostování“ v další firmě: tentokrát je členem týmu DMU (Decision Making Unit) společnosti Iveco ve Vysokém Mýtě. „Tahle ‚štace‘ mě moc baví, spojily se tu zkušenosti, které jsem zatím nabral. Pracuji v předvývoji nových segmentů autobusů. Modelujeme, komunikujeme s ostatními konstruktéry, prezentujeme. Je to velmi pestrá práce obohacená častým používáním angličtiny. Zajímavé je tady to, že přecházíme z jedné části autobusu na druhou. Když je nějaký problém, je potřeba něco vyřešit nebo vytvořit nové řešení či postup, většinou to děláme my,“ chválí si Pavel autobusovou práci.

A celé vyprávění uzavírá: „Rád bych touto cestou poděkoval všem kolegům ve Swellu i jinde, se kterými jsem měl to štěstí pracovat či současně spolupracuji. Každá příležitost návratu do Swellu nebo externí působení ve firmách Škoda Auto nebo Iveco mě obohatila o spoustu pracovních zkušeností a hlavně osobních přátelství.“

 

Pavel Šimrád
Pochází z Hradce Králové, kde dodnes žije. Studoval střední průmyslovou školu a libereckou techniku a od začátku své kariéry je kmenovým zaměstnancem hořického Swellu. Je svobodný a bezdětný, ocení dobré jídlo a posezení s přáteli. Oblíbil si silové sporty, v poslední době se rád proběhne v lese nebo kolem Labe či Orlice. Je fanouškem motorek a Valentina Rossiho, rád poslouchá hudbu všech směrů, nejvíc kapely jako Placebo, Muse, Nightwish nebo Epica.

, , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.