Chytrá města

Doporučujeme, Fokus

Jak chytře na chytrá města

12 června 2019   Galerie

Mobily, pak hodinky, domácnost, auta a nakonec celá města – chytré neboli smart je dnes už kde co a vývoj jde dopředu opravdu rychle. Řada měst se chlubí strategií chytrého města budoucnosti. Co všechno ten pojem ale obnáší?

Jistě, většina si asi představí moderní technologie. V první řadě ale jde o hledání přístupu k novému využití technologií v rámci propojené infrastruktury města.

Jedním příkladem, jehož řešení není nutně založené pouze na technologii, je sdílené parkování. Parkoviště či podzemní garáže určené pro zaměstnance firem, v jejichž blízkosti se nacházejí bytové domy, mohou využívat i místní obyvatelé. Všichni zaměstnanci totiž večer odjedou a vrátí se zase až ráno, a parkovací místa tudíž přes noc zůstávají prázdná. I kdyby město za jedno takové parkovací místo platilo pronájem, v porovnání se stavbou parkovacího domu jsou výdaje i v horizontu desítek let výrazně nižší, navíc v budoucnu, v případě pominutí akutní potřeby parkovacích míst, nemusí město řešit, co si počne s draze vybudovanou infrastrukturou.

Města neustále porostou

Chytré město zahrnuje několik oblastí – společnost, ekonomiku, e-government, ekologii, mobilitu a infrastrukturu. Témata jsou to tak různorodá a široká, že město, které se chce konceptem zabývat, potřebuje mít v první řadě jasnou vizi. Díky ní mohou být všechny následující kroky skutečně promyšlené a smysluplné, ku prospěchu obyvatel. Každé město má jiný historický i průmyslový základ a z toho se pak odvíjí aktuální potřeby obyvatel města a jejich nároky na chytrou infrastrukturu. Podle toho lze strategii nastavit. Když má město vizi, kterou naplňuje, pak i jeho obyvatelé pochopí, že nemají očekávat pouze lavičku s wi-fi hotspotem a nabíječkou na telefon. Potřebují vědět, že jsou v bezpečí, najdou parkovací místo nebo se rychle dostanou z bodu A do bodu B. Stejně jako jsou pro město přínosem služby městského architekta, takzvaný Smart City architekt pomůže naplňovat dlouhodobou vizi města bez ohledu na měnící se politické zastoupení na radnici.

Chytré město totiž nejsou jen zázračná technologie, které vše spasí. Je to především proces hledání optimálního využití nových technologií pro potřeby a komfort obyvatel města s cílem zlepšit a zkvalitnit jejich život. Pokud se do měst stěhuje stále více lidí (ve světě je to nyní 54 %, do roku 2050 se odhaduje 66 %, v EU dokonce až 80 % obyvatel), pak je extrémně nutné už dnes plánovat služby a infrastrukturu, které takové změny unesou. Optimalizace procesů by měla vyhovovat třem klíčovým složkám – obci, obyvatelům a firmám. Současnou chybou vedení měst je orientace hlavně na občana. Je třeba si však uvědomit, že občan se v pracovní dny mění na zaměstnance či zaměstnavatele. Tedy není možné potřeby či možnosti komerčního sektoru opomíjet.

Sdílení a parkovací předpovědi

Inženýři a vývojáři se dnes zaměřují na chytrou mobilitu a infrastrukturu. Hledají taková řešení, která budou přinášet vysokou přidanou hodnotu nejen pro obyvatele, ale i pro všechny další jejich uživatele. Jde například o zvýšení využití vozů, aby se minimalizovalo jejich stání na ulici, kdy blokují místo, nebo třeba takzvaná mobilita na přání, ať už ji zajišťuje osobní vozem s různým typem vlastnictví (např. projekt HoppyGo umožňuje půjčit si auto někoho jiného, kdo ho zrovna nepotřebuje), nebo s využitím nových možností sdílené ekonomiky (car-sharing), včetně řešení nové mobility pro poslední míli.

Nebo třeba parkování: dnes je umělá inteligence schopna s pomocí dat z takzvaných připojených vozů, od mobilních operátorů či z dalších datových zdrojů předpovídat, která parkovací místa budou v určitých časech volná. Pro řidiče totiž není cílovým místem adresa schůzky, ale parkovací místo. Taková služba řidičům v blízkosti cíle cesty oznámí, že o dvě ulice dál jsou volná parkovací místa. Řidič tím pádem nemusí bloudit po okolí a hledat, ale prediktivní systém mu dané místo nejen najde, ale umožní mu rovněž za parkování zaplatit.

 

Na základě dat ze silnic je možné také vyhodnocovat, odkud a kam lidé jezdí, a podle toho plánovat infrastrukturu, veřejnou dopravu či samotný územní plán. Sdílení dat je důležitým tématem i pro orgány veřejné správy. Ideální by bylo státní centralizované datové úložiště, podobné v Česku již existujícímu Národnímu dopravnímu informačnímu centru. Tam by mohly různé vládní i soukromé subjekty najít potřebné údaje na jednom místě a kraje i města by zároveň měly povinnost tato data vkládat. Například by nebylo možné získat kolaudační souhlas pro parkoviště, které by nebylo schopné poskytnout data o obsazenosti parkovacích míst v reálném čase.

S tématem je spojena i možnost zaplatit nebo si prodloužit parkovné z pohodlí vozu a souvisí s ním také carsharing, tedy sdílení vozů mezi lidmi. Pokud majitel auto zrovna nepotřebuje, je lepší, když s ním bude jezdit někdo jiný, než aby zabíralo parkovací místo.

Nadstandardní služby pro seniory

Příkladem ekosystému služeb spojených s mobilitou je úspěšná platforma pro sdílení vozů HoppyGo, která propojuje vlastníky vozů a řidiče, kteří by si chtěli auto půjčit. V současné době je jen v Česku 2,9 milionu lidí, kteří pobírají důchod, z toho asi 2,5 milionu jsou důchodci starobní, přes 425 tisíc pak invalidní. Očekává se, že toto číslo poroste a mobilita starých lidí se stane důležitým tématem. Odpovědí může být právě projekt CareDriver, který v současné době vyvíjí a v Německu testuje mladoboleslavská automobilka. Ten se kromě dopravy pro seniory zaměřuje i na postižené a rovněž na dopravu dětí, které se potřebují neustále přesouvat na své kroužky či aktivity, zatímco jejich rodiče musí být většinou v práci.

Senioři sice mají levnou městskou hromadnou dopravu, ale někteří na zastávku s ohledem na věk a zdravotní stav nedojdou. Taxi zastaví před domem, ale nic víc. CareDriver chce jít dál: řidič pomůže seniorovi se obléknout, pokud je to součástí požadavku, doprovodí ho k autu i od něj, například k lékaři či na úřad. V případě potřeby na něj počká a bude mu asistovat i cestou zpět. Podobně se může řidič postarat o dítě, vyzvednout ho třeba z kroužku. Služba aktuálně funguje v Mnichově a pro letošní rok je v plánu její další růst do dalších měst. Tím, že město objedná službu u externího dodavatele, uspokojí poptávku určité skupiny obyvatel, aniž by muselo rozšiřovat síť MHD, nakupovat drahé vozy, starat se o technické vybavení flotily či platit další zaměstnance. Jednoduše si zaplatí za službu pro své občany a pouze kontroluje její kvalitu.

Symbiózu města, obyvatelstva a podnikání hledá s pomocí dat v současné době spousta světových měst, například Hamburk, Singapur či Helsinky. Vznikají nové synergie, nové modely mobility založené na otevřených datech, která umožňují vytvářet nová řešení – jako je například multimodální řešení dopravy pro obyvatele měst. To dokáže propojit nabídku veřejné dopravy s novými modely mobility, jako je kupříkladu car-sharing či bike-sharing, a to dle přání a preferencí konkrétního člověka. Pro někoho může být hlavním kritériem cena, pro jiného čas či pohodlí.

Jak se na toto téma díváte vy? Je to cesta správným směrem?

 

, , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.