Jakub Hak, Chemické zkoušky

Technologie

Jaké chemické zkoušky se provádí u aut?

9 května 2016   Galerie

Poslední aktualizace 23. října 2020 od Jan Knapec

Chemické zkoušky jsme už nedávno lehce naťukli, podrobněji jsme se zabývali především zkouškami hoření. Dnes se s Jakubem Hakem z hořického Altranu podíváme blíže na chemickou odolnost.

Skupina Jakuba Haka se zaměřuje především na chemické zkoušky odolnosti interiérových i exteriérových dílů. „Nejčastěji testujeme provozní chemikálie. Tím mám na mysli například pohonné hmoty, jako jsou komerční benzíny, standardizované benzíny dle různých norem směsi benzínů s různým poměrem ethanolu nebo methanolu, dále pak motorová nafta a opět její směsi s biosložkou. Z dalších kapalin se často testují motorové, převodové a jiné oleje, brzdové kapaliny, chladicí kapaliny nebo náplně do ostřikovačů,“ popisuje Hak.

Právě „brzdovky“ jsou podle zkušeností techniků hodně agresivní oproti ostatním kapalinám. U lakovaných dílů dochází například ke vzniku puchýřků nebo změknutí laku. „Stejný problém bývá i u paliva E10, což je benzín s desetiprocentním zastoupením lihu. Zajímavé je, že problémy způsobuje právě v téhle koncentraci, v jiných poměrech k poškození laku nebo vzniku skvrn nedochází,“ odhaluje Hak.

Chemické zkoušky mají jistou podstatu, tedy je zjistit, zda na daném dílu, laku nebo povrchové úpravě dílu dojde po kontaktu s chemickými látkami ke vzniku skvrn, popraskání laku nebo jinému poškození.

Pot nebo ptačí trus

Je samozřejmě rozdíl, kde se v automobilu zkoušené díly nacházejí. Pokud jde třeba o díl z motorového prostoru, testuje se většinou navíc za zvýšené teploty, aby se co nejvíc simuloval reálný provoz.

Chemické zkoušky se v podstatě omezují na ty nejčastější případy – není to tak, že by se automobilky „chránily“ a zadávaly testy, které se v reálném životě mohou přihodit jen sporadicky. „Většinou jde opravdu o ty provozní látky, z těch nebezpečných tam bývá tak maximálně kyselina sírová, tedy náplň do akumulátoru. Ale je pravda, že šance na rozlití uvnitř v autě je tady asi minimální,“ zamýšlí se Hak.

Zajímavé jsou náhražky dalších věcí, například ptačího trusu. „To je velice častý test. Každý z výrobců má svůj vlastní předpis, čím by se trus měl simulovat. Buď se to vyrábí z pankreatinu, tedy vepřové slinivky břišní, dle jiné normy zase z arabské gumy. Pak se látka nanáší na lakovaný díl, zahřívá se, nechá se připéct, odstraní se a zjišťuje se, jak lak reagoval.“

Další zajímavou látkou, kterou ve Swellu testují, je lidský pot. Typicky jde o interiérové díly – člověk si zpocený sedne do auta, otře se o loketní opěrku a podobně –, testuje se náhražka lidského potu na kyselé i zásadité bázi. „Kyselý bývá na bázi kyseliny octové, velmi zředěný roztok, kolem jednoho objemového procenta. Zásaditá verze je na bázi čpavku a chloridu sodného. Nejde ani tak úplně o složení, důležité je pH. Tyhle roztoky si sami připravujeme a mícháme, vždy podlé té nebo oné normy,“ vysvětluje Hak.

Opalovací krém od Volkswagenu

Normy určují i kombinace látky a místa v autě. „Podle toho, kde se daný díl v automobilu nachází, je přiřazená nějaká sada látek, která by se měla otestovat. Typicky benzín na karoserii ANO, ale NE na palubní desce, protože se nepočítá s tím, že by se na ni dostal.“

Uvnitř se tedy testuje už v předchozím článku zmiňovaná Coca Cola a káva nebo čističe skel. Často se zkoušejí opalovací krémy nebo krémy na ruce. „Například koncern Volkswagen, ale i jiné automobilky, má dokonce své standardizované krémy, které kupujeme přímo od doporučeného výrobce. Nebo třeba BMW hodně dbá, aby se používaly přímo jejich vlastní výrobky pro údržbu,“ popisuje Hak a pokračuje odlišnostmi jednotlivých výrobců: „Testy se liší podle automobilek, každý na to jde trochu jinak. Měli jsme tu třeba japonského výrobce, který místo Coly požadoval svůj sladký nápoj, který je specifický pro japonský trh. Skutečně jsme si ho odtamtud nechali dovézt.“

Česká nebo německá Cola?

Pokud si zákazník nepřeje jinak, volí hořičtí většinou ty nejznámější a nejrozšířenější značky, jako je Sonax, Castrol, Shell a podobně. Jak je to třeba s tím, že mnoho výrobků má pro západní a východní trhy jiné složení a Cola u nás tedy není stejná jako Cola v Německu? „Tím se nezabýváme, všechny tyhle globální výrobky kupujeme u nás, neřešíme to,“ říká Hak.

Jsou některé značky přísnější, zajímá nás. „To bych neřekl. Například u prémiových značek je širší paleta látek, které se testují, co se však kritérií nebo přísnosti týká, rozdíl není.“

Nakapat, polít, ponořit

Co se stane, když test nevyjde? „Někdy se to přihodí – dojde ke zmatnění povrchu, vytvoří se skvrna nebo povrch nabobtná. Je to známka toho, že daná chemikálie reaguje s povrchovou úpravou dílu, například s lakem. Většinou se pak provádí druhé kolo, kdy přijde tentýž díl řekněme po nápravě a testuje se znovu.“

Jakub Hak popisuje i konkrétní provedení testů: „Začněme u malých množství – kapkových testů. Na vzorek se kapou malé kapičky, nechají se působit od půl hodiny do jednoho dne, podle zadání. Pak se prostředek odstraní a zjišťují se následky, jak už jsem popisoval. U většího množství se testované díly polévají, postřikují se, sprejují se – a některé automobilky požadují ponoření celého dílu do kapaliny na určitou dobu při určité teplotě. Nezřídka se nanáší také pomocí tkaniny, kdy se povrch vlastně drhne, to se používá u čisticích prostředků, jako je technický líh, technický benzín a podobně. I tady vše řídí normy – tkanina se namočí a udělá se definovaný počet standardizovaných tahů třecím palcem po povrchu zkoušeného dílu. Sleduje se, jestli nedojde k vydření povrchu dílu, zapouštění barvy do tkaniny, jestli kapalina povrch dílu nerozpouští a na tkanině nezůstávají stopy z onoho dílu atd.“

Leckterého rodiče-motoristu asi napadne otázka veskrze praktická: zkouší se třeba taková čokoláda? „Zajímavé by to být mohlo, ale zatím jsme se s takovým požadavkem nesetkali,“ směje se Hak.

, , ,



2 komentáře

  1. Viktor napsal:

    Zaznamenal jsem problémy s lakem u vozidel, které byly dovezeny tuším z Francie, kde parkovaly pod piniemi. Lak reagoval s mízou, po jejímž odstranění zůstala místa, kde měl lak jinou tloušťku, takže to nešlo ani rozleštit.

    • Martin Hobza / SWELL napsal:

      Dobrý den. To, co popisujete se může stát a jiní uživatelé budou mít klidně zkušenost i s jinou látkou, která se chovala podobně. Např. koncern VW má odolnost lakovaných povrchů proti stromové pryskyřici (dřevní smola rozpuštěná v borovicovém oleji) definovanou ve svých normativech, kde se zkušební vzorek touto směsí potře, teplotně se po nějakou dobu namáhá a pak se pryskyřice odstraní – vzorek vyhodnotí. Vámi popsaný jev, kdy dojde k nabobtnání laku, běžně způsobují i další zkoušené látky např. brzdové kapaliny či bezolovnatá paliva. Hodně záleží na době expozice a při jaké teplotě. Někdy dané nabobtnání časem zmizí. Každopádně ze zkušeností mohu jen doporučit, vždy danou látku co nejdříve z lakovaných (pohledových) ploch odstranit. Děkujeme za vaši připomínku/zkušenost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook