S technickým ředitelem Jamesem Ellisonem.

Born this way

Když se Vettel přijde přeptat, jak to jde

19 května 2016   Galerie

Pracuje v závodním týmu Formule 1 italské automobilky Ferrari. Konstruktér hořické společnosti Swell je v Itálii „na hostování“. Jaká byla jeho cesta do Maranella, na čem pracuje a jak se mu tam žije?

Loni jsme o červených krasavcích Ferrari už psali, otisk na monopostu totiž zanechaly hned troje české konstruktérské ruce. Martin Kulhánek u Ferrari ale jako jediný z hořického tria působí dodnes. (Češi jsou tam ale celkem tři: ještě Thomas Cepe, jehož rodiče kdysi emigrovali do Austrálie a teď jsou zpátky v Česku. Ten pracuje na šasi. A jeho nastávající, Bára, ve Ferrari dělá průvodkyni pro VIP hosty.) Jaký je tedy jeho příběh?

Vaší technickou vášní byla původně letadla, že?

Ano. Asi jako téměř každý malý kluk jsem si slepoval plastové modely letadel a snil o kariéře pilota, která mi bohužel byla kvůli zdravotním důvodům hned na samém začátku zapovězena. Z plastových letadélek se postupně staly větší létající modely a odtud již vedla cesta přímo na Soukromé střední odborné učiliště Aero Vodochody, kde jsem vystudoval elitní obor letecký mechanik.

Po maturitě jsem nastoupil na Fakultu strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně a původně jsem chtěl v tomhle směru pokračovat. Trochu jsem ale své záměry přehodnotil a vybral si obor Počítačová podpora konstruování.

Jak jste se „potkal“ se Swellem?

V Brně při jednom Dni firem. Padli jsme si do oka – po dostudování vysoké školy jsem do Hořic nastoupil. Má první štace byla ale jenom roční. Byla krize, a tak mi roční smlouvu jednoduše neprodloužili. Využil jsem toho a pustil se na rok do angličtiny. A za dvanáct měsíců jsem byl ve Swellu zpátky.

Co jste tam dělal?

Pod vedením zkušených kolegů jsem si sáhnul třeba na tvorbu výkresové dokumentace, byl jsem u vývoje svařovacích a měřicích přípravků, testovacích přípravků pro testy ve vysokých teplotách nebo u plastových a plechových dílů. No a vyvrcholilo to tím, že jsem začal pracovat jako externista ve Škoda Auto v oddělení TFI (technické dimenzování a doprovod designu).

Jaká byla vaše cesta do Ferrari?

Jako je to asi se vším, bylo to tak trošku o štěstí. V sezóně 2012 Scuderia Ferrari útočila s Fernandem Alonsem na titul mistra světa a zároveň na týmový titul konstruktérů. V oddělení aerodynamiky, ale i mimo něj, byl nedostatek konstruktérů, a tak Scuderia hledala za hranicemi Itálie, tedy i v Česku. No a tady se jim zalíbila právě naše malá firma. Vedení vložilo důvěru v Lukáše Snopka, Pavla Hörsta a mě. Po pečlivých přípravách s Petrem Havlíkem a Radkem Bulíčkem jsme se všichni v září 2012 vypravili do centra dění, do Maranella, sídla Scuderie Ferrari.

Jak to tam probíhalo?

Šli jsme na přijímací testy. Všichni jsme se za vysokých teplot a s vysokým nasazením poprali se zadaným úkolem a pak už jsme jenom netrpělivě čekali na výsledky.

Pak zazvonil telefon. Zprávy nebyly dobré, prý jsme neuspěli. Protažené obličeje, zklamání… Ale pak se ozvalo: „Ale ne, jste ve Ferrari!“ Vtípek.

Je nemožné popsat pocity v danou chvíli. Uspěli jsme, jsme ve Ferrari, ve Scuderia Ferrari, jsme ve Formuli 1! Páni. Sen mnoha lidí na celém světě.

Jste dál zaměstnanec Swellu „půjčený“ na hostování, podobně jako jsou vaši lidé třeba ve Škodovce? Má to nějaká specifika?

Stejně jako jsou kolegové propůjčení například ve Škodovce, i já jsem ve Ferrari „na hostování“. Co je specifické? Pro práci v týmu šampionátu F1 je to jistě čas, za který musí být tým schopen vyvinout monopost na danou sezónu. Většinou se tento čas pohybuje kolem jednoho roku, ale někdy i podstatně méně. Současně se také neustále pracuje na vývoji monopostu probíhajícího šampionátu.

Jaké byly začátky, jak vás tam přijali, na čem jste začínal a jak postupoval?

Hned v říjnu jsme byli hozeni do vody: bez nějakého většího rozkoukávání nás rovnou zapojili do boje o titul, který však přes veškerou snahu celého týmu Fernandu Alonsovi o pouhé tři body unikl.

Museli jsme se tak adaptovat velmi rychle, ač jsme s Formulí 1 neměli žádné zkušenosti. Ostřílení kolegové nás rychle přijali mezi sebe a se všemi problémy nám ochotně radili. Teď už se tu cítím jako ryba ve vodě, i když pravidla Formule 1 se pořád mění a musíme se stále učit nové věci.

Měl jste šanci si vyzkoušet víc věcí nebo jste od začátku působil na jednom „stanovišti“?

Všichni jsme si na samém začátku vyzkoušeli skoro všechny oblasti formule a nakonec nás zařadili do skupiny, která nám byla nejbližší. Já šel pracovat na přední části formule, kam spadá přední křídlo, nos, zavěšení předního kola a přední kolo. Nejvíc času jsem zatím strávil na předním kole a jeho zavěšení. Nedávno mě ale přesunuli na vývoj nosu, který sice vypadá z pohledu laika úplně jednoduše, ale kvůli velmi svazujícím pravidlům tomu tak není.

V čem jsou svazující?

Celý nos se musí vejít do jakéhosi boxu. Například v daných průřezech nosu musí být splněny minimální nebo naopak maximální velikosti ploch. Záleží na tom, o které průřezy se jedná. U takzvaného pillaru (profil spojující přední křídlo s nosem) je dána maximální tloušťka profilu a jeho maximální úhel natočení vůči ose X. Podobných pravidel je na nose více a v kombinaci všech dohromady se může z nosu stát velmi záludný úkol.

Na čem jste dělal, co zajímavého vám prošlo rukama?

Každým dnem se člověk učí něco nového a jinak tomu není ani ve Formuli 1. Ze začátku jsem spíš vypomáhal zkušenějším konstruktérům, zabýval jsem se jak tvorbou povrchových ploch, tak přípravou samotných dílů do aerodynamického tunelu. Po restrukturalizaci v týmu jsem se začal specializovat pouze na povrchové plochy. Jak jsem se již zmínil výše, věnuji se především přední části monopostu.

Jak se vám v Itálii pracuje a žije?

Itálie a především oblast Toskánska je mi hodně blízká, nedaleko Maranella žijí naši rodinní přátelé. Známe se ze závodů – dřív se totiž každoročně účastnili známého závodu 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích.

Podle mě si člověk na život v Itálii zvykne velmi rychle. Lidé jsou tu mnohem usměvavější a klidnější, což připisuji poloze samotné Itálie i nesrovnatelnému množství slunečných dnů. Vždyť to není nic neznámého: Italové si prostě umí život užívat.

Jaký je pracovní rytmus?

Sice zde nezačínají pracovní den tak brzy jako lidé v Česku, ale ve finále, podle mého, v práci tráví času víc. Samozřejmě záleží na tom, jestli se bavíme o severní či jižní části země. Pro tým F1 je režim ještě trošku jiný, třeba se příliš nectí státní svátky a často se pracuje i o víkendech.

Samotné Maranello se polohou i velikostí vlastně dost podobá Hořicím. Také se odsud dál zvedají kopce (Apeniny) a dokonce je tu i závodní okruh, ač mnohem bezpečnější.

Jste asi hodně vytížený prací. Co mimopracovní život, jak relaxujete?

Na relaxování tu nezbývá až tolik času, ale člověk si ho vždycky najde, pokud chce. Obecně se v Itálii hodně sportuje, i na poměrně vysoké úrovni. Já se věnuji basketbalu. Hraju za tým Maranella, se kterým se nám v loňském roce podařilo vyhrát sezónu a postoupit do vyšší soutěže. Taky se rekreačně věnuji fitness, běhám, jezdím na kole a na motorce. V zimě vítězí snowboard. Díky kolegům jsem propadl i závodům motokár, ty si pravidelně užíváme před Vánoci. Každý rok se tohoto závodu účastní slavní lidé italské scény. V loňském roce například lyžař Peter Fill, který letos vybojoval malý křišťálový glóbus ve sjezdu.

Rodina je s vámi? Jak to zvládáte? Jak často jezdíte do ČR?

Rodinu ještě nemám, a tak tu jsem již druhým rokem zcela sám. Ale smutno mi není, mám spousty kamarádů z různých koutů světa, takže nějakou velkou samotu necítím. Do Česka létám jednou za dva týdny.

Jaký je rozdíl v práci u nás a v Itálii? Navíc v prestižní firmě?

V porovnání například s nějakou větší firmou je rozdíl opravdu znatelný. Ač Ferrari není zrovna malé, atmosféra je tu rodinná. Dalo by se říct něco podobného jako ve Swellu. Hlavně po příchodu Sebastiana Vettela je tu atmosféra moc příjemná. Není tu nijak neobvyklé, že si dáte proslulou italskou kávu s technickým ředitelem, poobědváte se šéfem anebo se samotní jezdci přijdou zeptat na průběh vývoje monopostu.

Nároky jsou asi stejné jako v jakékoliv jiné firmě. Rozdíl je možná v přístupu – ač je tlak velmi vysoký, většinou se i tak všechno řeší s úsměvem.

Jak vypadá váš běžný den?

Běžný pracovní den začíná v Itálii v osm hodin. Člověk se naladí tou proslulou kávou, která se za den opakuje ještě několikrát, a vrhne se na veškerá zadání, která si připravili kolegové aerodynamici. Jejich splnění obvykle trvá až do pozdních večerních hodin. No a samozřejmě se zadání podle výsledků výpočtů a testů v aerodynamickém tunelu většinou průběžně mění. A roste. Po takhle náročném dni si člověk zajde zasportovat a pomalu se chystá na další kolo. Musím říct, že čas tu běží velmi rychle.

Dostanete se taky na závody F1?

Moc ne, ale záleží, ve kterém oddělení pracujete. V roce 2014 nás vzali na závod v Monze. Měli jsme přístup na pit line, do boxu Ferrari i do jeho zázemí. Pro mě zážitek na celý život.

Jaké jsou vyhlídky stáje na letošek? Zatím dvě druhá a jedno třetí místo, ale také druhý vůz vypadává. A Mercedes zatím dominuje. Jaká je nálada, očekávání?

Loni tým očekávání předčil, takže letos vlastně nezbývá nic jiného než útok na mistrovský titul. Je pravda, že zatím Ferrari trápí spolehlivost a smůla ohledně kolizí, ale ani Mercedes v letošní sezóně není dokonalý. Je každopádně potěšující, že jsme se soupeřům zase o kousek přiblížili. Špatně si nevede ani stáj Red Bull nebo s Ferrari úzce spojený nováček Haas.

Už jste zmínil závod 300 zatáček Gustava Havla. Vy se kolem něj už dlouho motáte.

Ano, 300 zatáček Gustava Havla je má srdeční záležitost. Mezi motorky a závodníky jsem se vlastně narodil, protože můj táta dělal mechanika jednomu hořickému jezdci a pomáhal i závodníkům z Itálie, kteří žijí nedaleko Maranella, jak už jsem říkal. Závody žije tak trochu celá naše rodina.

Když jsem byl starší, chtěl jsem se závody pomáhat. Ze začátku jsem dělal pomocníka na parkovišti závodních strojů a vlastně se tam pohybuji dodnes. Konkrétně se starám o řazení jezdců. Jelikož náš tým pomáhá i při organizaci jiných závodů doma i v zahraničí, poměrně často jsem zastával funkci traťového komisaře neboli „Flag Marshalla“.

Jste v tom aktivní i dnes?

Ač jsem už čtvrtým rokem v Itálii, zastávám spousty práce na přípravách i odtud a závodů se pak účastním. Postupem času a po získání určitých zkušeností jsem byl zvolen do výkonného výboru AMK Hořice; pracuji tak už druhé volební období.

Pod hlavičkou Autoklubu České republiky se každoročně účastním školení technických komisařů. Tento post pak zastávám hlavně v Hořicích, ale i na jiných podnicích. Díky dlouholetým zkušenostem se mi podařilo získat i mezinárodní licenci FIM. Díky tomu jsem se už několikrát aktivně zúčastnil závodů MotoGP či WSBK v Brně, Mistrovství světa MX v Lokti, nebo třeba známé Zlaté přilby v Pardubicích.

Závodil jste v Hořicích někdy?

V Hořicích jsem nikdy nezávodil, protože nemám jezdeckou licenci, ale ani bych se asi neodvážil. Smekám před každým jezdcem, který se postaví na start takto náročné trati, která je považována za jednu z nejkrásnějších a technicky nejnáročnějších v Evropě. Závod 300 zatáček Gustava Havla je pro svou náročnost uznáván jako kvalifikační závod na známou Tourist Trophy na ostrově Man.

Pozvěte čtenáře na letošní ročník.

Ve dnech 21.–22. 5. pořádáme už 54. ročník. Letos jsou vypsány třídy SP125, GP125, CRR250, Twin, Supermono, do 600 (SSP, SST) a nad 600 (SST 1000, SBK).

Startovní listina je doslova našlapaná slavnými jmény: domácí několikanásobný vítěz Oldřich Podlipný, loňský vítěz IRRC (neoficiální Mistrovství Evropy na přírodních okruzích), několikanásobný vítěz IRRC Didier Grams, pravidelný účastník Tourist Trophy na ostrově Man Michal „INDI“ Dokoupil, Shaun Anderson nebo držitel traťového rekordu v Hořicích Kamil Holán či mistr České republiky ve třídě Supermono Libor Kamenický. A samozřejmě mnoho dalších.

Přijeďte, bude to stát za to!

Martin Kulhánek

Narodil se v roce 1983 v Hořicích. Vystudoval Fakultu Strojního Inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Ve Swellu pracuje s roční přestávkou od roku 2008. V současné době žije v Maranellu, jinak v Hořicích. Je svobodný. Ve volném čase rád hraje basketbal, běhá, jezdí na kole i motorce, chodí do fitness, věnuje se zimním sportům a cestuje.

 

, , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.