Poslední aktualizace 11. července 2019 od boomerang
Školy i firmy se stále víc potýkají s nedostatkem technických odborníků. Jak u dětí podporovat zájem o techniku a technické myšlení? Začít je třeba už v mateřských školkách.
Na jeden velmi zajímavý způsob, jak v dětech už odmalička rozvíjet zájem o techniku a konstrukce, přišli v Moravskoslezském automobilovém klastru. Vymysleli polytechnickou stavebnici Kit4Kid, z níž i ti nejmenší adepti konstruktérského řemesla někdy dokáží sestrojit neuvěřitelné věci. Nejen o ní jsme si povídali s výkonným ředitelem klastru Ladislavem Glogarem.
Málo technicky založených mladých lidí – proč vlastně? Ladislav Glogar pro to má vysvětlení: „S objevováním talentu začínáme pozdě. Technické myšlení je třeba utvářet a podporovat od nejútlejšího věku. Také proto jsme šli cestou jednoduché dřevěné hračky. Dalším faktorem může být to, že studium technických oborů je ve srovnání s mnoha jinými podstatně náročnější. A třetí věc je, že se zvyšuje poptávka po technických profesích – konkrétně v automobilovém průmyslu to vnímáme velmi silně.“
„Když jsme přemýšleli, co konkrétního můžeme udělat pro rozvoj technického vzdělání, dospěli jsme k závěru, že je potřeba začít u těch nejmenších. Tedy ve školkách. Když se ptáme na vysokých školách, tak říkají, že je nedostatek studentů technických středních škol. Pak jdeme do středních škol – a ty říkají, že přichází málo technicky nadaných lidí ze základních škol. No a základní školy zas vidí, že s technikou se málo seznamují děti ve školkách,“ popisuje Glogar.
Po mnoha rozhovorech s lidmi z mateřských škol se jako nejlepší věc jevila stavebnice doplněná výukovým programem. A když stavebnice, tak pro ty nejmenší je nejlepší dřevěná. „Protože jako klastr nemůžeme dělat školení pro učitelky, oslovili jsme Vysokou školu báňskou, která tyto aktivity provozovat může. Společně jsme dali dohromady projekt s názvem Svět v pohybu a přidali jsme k tomu pohyb po zemi, ve vzduchu a ve vodě. Máme tedy koncept, který obsahuje nejen stavebnici, ale i metodické příručky pro učitele, a který je nástrojem pro rozvoj polytechnického myšlení,“ doplňuje.
Stavebnice je k dispozici ve dvou modifikacích: pro vnitřní použití se základním modulem o velikosti 140 milimetrů, a pro vnější použití s modulem 250 milimetrů. Stavebnice má zhruba 190 dílů, které tvoří několik základních tvarů (čtverec, hranol, krychle, kolo, oblouk a tyč) a spojovací prvky.
Jaké možnosti stavebnice dětem nabízí? „Od jednoduchého auta sestaveného z hranolu a čtyř koleček, přes složitější modely, které svedou děti ve věku čtyři až šest let samy, až po náročné kreace, při jejichž stavbě je už potřeba spolupráce dospělého. Byli jsme velice překvapeni, jaký zájem ve školkách jsme vzbudili. Ředitelky často říkají, že ty nejsložitější sestavy jsou ideální pro uspořádání jakýchsi ‚pátků s tatínky‘. A když jsme viděli, jak s dětmi staví i učitelky a pak se před modely fotí, zahřálo nás u srdce, že jsme stvořili dobrou a záslužnou věc,“ pochvaluje si Glogar.
Ze stavebnice tak je nakonec průmyslový vzor, a klastr pro ni našel špičkového výrobce, kompletně se vyrábí v Česku a splňuje veškeré certifikáty a normy domácí i unijní hračky pro mateřské školky (jde o velikosti jednotlivých dílů, aby je děti nemohly spolknout, problematiku barev a lepidel nebo hran jednotlivých dílů).
Ze stavebnice se dá sestavit čtyřkolka, osobní i nákladní auto, traktor, lokomotiva, raketa, vrtulník, proudové i vrtulové letadlo, družice, vznášedlo, člun, veslice nebo ponorka či katamaran. „Na tyhle modely máme připravené montážní plány, ale stavebnice je navržená tak, že počet řešení není omezený, záleží jen na fantazii konstruktéra.“
A také konstruktérky. Vždyť jde o polytechnickou stavebnici, výtvory se tak nutně nemusí omezovat jenom na stroje. „Já jsem to doma testoval také na svých vnučkách. Ta pětiletá z toho postavila něco, co jsem považoval za vesmírnou loď. ‚To je přeci včelka, dědo!‘ vyvedla mě z omylu,“ uzavírá povídání Glogar.
V každém případě jde o přínos pro děti a jejich budoucnost. „V bankách a jiných úřadech se konkrétní užitné produkty nevytvoří a s čím pak obchodovatm, že?“ Podobnou stavebnici jsme měli ve školce před cca 60léty. Možná neměla tolik dílů,ale dělali se z ní jeřáby a mašinky a tak podobně. Také byla ze dřeva s dírkami pro variabilní sestavování…Také jsem měl stavebnici „Malý stavitel“ to zase byly kostičk jako je Lego, jenže to byly cihly z bakelitu 20x10x5 mm i poloviční, k tomu trámky a okna a papírová střecha a šlo podle plánku postavit domečky (model). Cihly se musely „vázat“(stavaři vědí), jinak to padalo.
A pak Merkur.Dost nimračka,ale od 4-5let se dalo zvádnout. (šroubečky matičky, kličky, převody, klíče, šroubováčky…) Dnes opět na světě a i ve vývojových zkušebnách použitelné 🙂
To jen, že mně to fakt zaujalo. A něco připomenulo.
MV