Poslední aktualizace 10. července 2019 od boomerang
Je ve firmě krátce, teprve od začátku roku, přesto je CAD konstruktér Marek Mandík už důležitou součástí týmu hořické společnosti Swell. Jak se mladý Slovák k této práci dostal a jaký je jeho denní chleba?
Vystudoval elektrotechniku na průmyslovce v Popradu. Po škole rok pracoval, protože se nedostal na obor, který chtěl dál studovat na vysoké škole – hospodářskou informatiku. Jenže za tu dobu si uvědomil, že to pro něj vlastně není to pravé a že by ho informatika nebavila. Nechtěl totiž celý den sedět za počítačem.
A tak dnes má přesně to: tráví své pracovní dny za monitorem, klávesnicí a tabletem.
Odříkaného chleba největší krajíc, je to tak?
No ano, vidíte, skončil jsem přesně tak, jak jsem napřed nechtěl. Ale zvykl jsem si a dnes to rozhodně nevnímám jako přítěž nebo negativum. Práce mě totiž moc baví a to pak člověk snáz překoná i větší nepohodlí.
Co jste tedy nakonec vystudoval?
Vylučovací metodou jsem dospěl k tomu, že tím ideálem je Fakulta výrobních technologií Technické univerzity v Košicích, obor řízení výroby. Vždy mě ale bavila práce ve 3D programech, proto jsem si zapisoval hodně volitelných předmětů zaměřených na modelování v počítači a na tvorbu výkresové dokumentace.
Kam směřovaly vaše kroky po škole?
Hledal jsem. Chvíli jsem dělal obchodního zástupce firmy prodávající hydraulické systémy, to ale byla jen taková odbočka. Na Slovensku nabídky v mém oboru nebyly nic moc. Kamarádi mi doporučovali Česko a shodou okolností jeden z nich pracoval už rok právě ve Swellu. Významnou roli hrálo také to, že jsem od kamarádů věděl, že je to solidní firma, která má zázemí, mladý tým a dobrý systém zaškolování absolventů. A v neposlední řadě rovněž sídlo firmy: je mi totiž mnohem lépe v menším městě, kde nemusím do práce jezdit hodinu v MHD.
Jste na začátku kariéry. Jaký byl přechod ze školy do každodenní praxe?
Prvních pár měsíců zabrala hlavně různá školení, napřed externí, pak interní v rámci firmy. Asi po půl roce mě nasadili na první větší zakázku – a to pro mne byla ta nejlepší škola. Nejvíc se naučíte praxí. A je to tak dodnes, školím se na reálných zakázkách. (Smích.)
Využijete znalosti ze školy teď v práci?
Určitě, třeba základy obrábění a podobně. Mám lepší představu, jak se různé díly vyrábějí, jak se lisuje plech a podobně.
V čem vaše práce spočívá?
Zatím pracuji se zkušenějšími konstruktéry. Přece jen jsem ještě junior, takže se zákazníky nekomunikuji. Kolega mi vysvětlí, jaké požadavky klient má, a já se snažím přenést je do modelu. Skvělé je, že se o mne starají, odpovídají na mé neustálé dotazy, vedou mě, radí. Hodně se toho od nich naučím.
Co už vám prošlo rukama?
Pracoval jsem na vývoji plastových dílů předního nárazníku nového vozu Škoda. Podílel jsem se také na menších zakázkách pro další výrobce, tam šlo také o plastové díly. No a teď pracuji na své první zakázce, byť se zákazníkem sám nekomunikuji, o to se stará zkušenější kolega. Modeluji plechové části karoserie opět pro mladoboleslavskou automobilku.
Co považujete na své práci za nejlepší?
Hledat řešení. Většinou jde o dispoziční řešení, aby se všechny komponenty sladily dohromady. Baví mě přemýšlet o tom, co konstruuji.
Jak byste tento obor a práci doporučil svým mladším kolegům?
Baví vás strojařina? Pojďte pracovat do automotive, je to skvělá příležitost, jak nastartovat kariéru. Po konstruktérech a dalších technických profesích je velká poptávka, vnímám to jako dobrou investici do budoucna.
Kam byste se vy osobně chtěl dál rozvíjet?
Následujících několik let chci především sbírat zkušenosti, projít si různými druhy projektů. Později by se mi líbilo mít možnost se na techniku podívat v širším kontextu, víc se věnovat automobilovému průmyslu i ze strategického pohledu. Zkrátka to, co jsem vystudoval: řídit výrobu. (Smích.)
automotive projekty, budoucnost automobilů, design automobilů, technologie aut, vývoj aut
Doporučujeme
Sledovat komentáře přes RSS