VVAutomotive

Poslední aktualizace 18. června 2019 od boomerang

Koncem prázdnin jsme si povídali o úsporné jízdě a závodech v této disciplíně s Janem Horníčkem ze Škodovky. Dnes se k tématu vracíme s dalším závodníkem, Milošem Noskem.

Miloš Nosek je zaměstnancem hořické společnosti SWELL, „alokovaný“ je ale stejně jako Jan Horníček ve Škodě. Věnuje se výpočtům a aplikované mechanice, specializuje se na počítačové simulace nárazových zkoušek, konkrétně na ochranu chodců. O jeho šéfovi Martinu Kopeckém a o výpočtařině jsme už psali tady a tady.

Milošovou zálibou je úsporná jízda a soutěže, v nichž jde o každé ušetřené deci paliva. Zajímalo nás, jak probíhají závody v této disciplíně z pohledu účastníka – jaké je to během klání v kokpitu soutěžního auta.

Jak jste se k úsporné jízdě dostal?

Základním předpokladem je vlastnictví auta. Od chvíle, kdy jsem si pořídil svůj první vůz – Škodu Fabia – jsem vnímal, že se dá jezdit docela úsporně. Od toho byl jen krůček k tomu, zajímat se o věc blíž a nakonec se přihlásit i do soutěže. Můj první závod byl Economy run v Senohrabech v roce 2002. Je to závod výhradně pro škodovky a je jedinou podobnou akcí u nás.

Trénoval jste na svůj první závod?

Jistě. Jakmile jsem zjistil, že se dá jezdit úsporněji, tak jsem tenhle způsob jízdy praktikoval. Učil jsem se to. Když jsem viděl, že mi to celkem jde, šel jsem do soutěže. Mým cílem tehdy bylo neskončit poslední. (směje se)

Jak jste dopadl?

Až mě to samotného překvapilo. Ve své kategorii jsem z jedenácti účastníků skončil čtvrtý se spotřebou lehounce přes čtyři litry.

Jak je soutěž rozdělená?

Do roku 2007 se dělila na dvě skupiny s benzínovými a naftovými motory s třídami podle objemu motoru. Od roku 2008 je celkové hodnocení všech vozidel společné – podle emisí CO₂; třídy podle objemu motoru zůstaly.

Jaký motor měla vaše tehdejší Fabie?

Pod její kapotou pracoval jednoduchý, léty osvědčený škodovácký motor 1.4 MPI o výkonu 50 kW.

Trénujete při každé jízdě autem, při denním provozu, nebo si na to vyhradíte čas a řeknete si, „tak a teď jdu trénovat“?

Na tu extrémní jízdu při soutěži se člověk musí maximálně soustředit, uvědomovat si, co v každou chvíli má udělat. Ale za ty roky se mi to natolik zarylo pod kůži, že kdykoliv sedím v autě, jedu „eko“ stylem. Jistěže jsou výjimky, kdy spěchám nebo se tak říkajíc chci svézt, ale už jsem tím poznamenaný. Ale samozřejmě při běžných cestách, kdy je auto naložené, je spotřeba úplně jiná než ta závodní. Dá se ale říct, že s benzínem se blížím spotřebě, kterou mají mí kamarádi s naftovými motory.

Od té první Fabie jste měl jaká auta? Benzín, naftu?

Já jsem příznivcem výhradně a jenom benzínu, diesel mi domů nesmí. V současnosti mám svůj druhý vůz, je to první generace Octavie, 1.6i 75 kW. Potřeboval jsem větší auto pro rodinu. Jezdím s ní od roku 2010 také všechny závody.

Popište nám průběh závodů.

Když jsem začínal, byly to dvoudenní akce. Přijeli jsme většinou do Boleslavi, tam se odjela první etapa, následoval odpolední a večerní program a v neděli ráno se jelo zpátky. Dnes už je to akce jen na jeden den. Díky rychlejšímu odbavení při technické přejímce a zjištění spotřebovaného paliva v cíli se to zvládá. Začíná se ráno v 6.30 a končí se kolem deváté večer vyhlášením výsledků. Já mám výhodu v tom, že bydlím v Boleslavi, na start to mám asi tři kilometry.

Jezdí se v běžném provozu?

Ano, jsme téměř anonymní, máme jen startovní čísla a vzadu samolepku, která upozorňuje řidiče za mnou, že jedu soutěž spotřeby.

Jezdí se ve dvou? V čem je spolujezdec důležitý?

Je to podmínka, jet ve dvou. Spolujezdec ukazuje trasu. Tu my dopředu neznáme, odhalí nám ji až ráno před startem. Dostaneme šipkový itinerář s vyznačenými křižovatkami, vesnicemi a podobně. Kromě navigace spolujezdec také hlídá čas – do cíle totiž musíme dojet v limitu. Během jízdy průběžně sledujeme, jestli máme časovou ztrátu nebo náskok, jestli musíme spěchat nebo můžeme zvolnit tempo.

Jede se na jeden zátah?

Soutěž bývá přes tři sta kilometrů dlouhá. Vždycky máme nějakou přestávku na oběd, v posledních letech to bývá v pobočných závodech Škody ve Vrchlabí nebo v Kvasinách.

Jaký je váš nejlepší výsledek?

Paradoxně to je ten první ročník. Na takovou hodnotu už jsem se pak nedostal. Vliv na výkon má samozřejmě počasí nebo profil trati. Tehdy v tom roce 2002 se to prostě dobře sešlo. Ale i dnes s Octavií se pohybuji kolem 4,2 litru na sto kilometrů.

Je závodní jízda adrenalinová, nebo naopak poklidná a uspávací?

Klidná rozhodně nebývá. Jedeme sice na spotřebu, ale vlastně spěcháme, honíme čas. Nemůžeme se loudat, to bychom nedojeli v limitu. V termínu konání soutěže například začíná sklizeň cukrové řepy, takže nebývá nouze o předjíždění traktorů. A když se pak takový traktor připlete do cesty v kopci plném zatáček, nepřál bych si mít v autě odposlech. (směje se) Člověk má v hlavě tu spotřebu, takže nešlape na plyn a pak se zdá, že auto vůbec nejede… Je v tom i kus psychologie.

Startuje se hromadně, nebo je to intervalový závod?

Startuje se za sebou v dvouminutových rozestupech. Celkem bývá na startu kolem šedesáti posádek.

Je závod náročný na soustředění? Jste na konci dne výrazně víc „vyždímaný“ než třeba po běžné cestě na dovolenou?

To zase až tak ne. Hodně ale bolí pravá noha, protože je vlastně pořád ve vzduchu, ve strnulé poloze na plynovém pedálu. Brzda se při soutěži moc nepoužívá.

Jakým způsobem se kontroluje, že danou trasu skutečně projedete? Jsou nějaké kontrolní body nebo se vše zaznamenává pomocí GPS?

Když jsem se soutěží začínal, bylo na několika místech tratě možné spatřit tajné agenty se zápisníky, třeba na křižovatkách nebo železničních přejezdech se značkou STOP. Dokonce byly v itineráři kontrolní otázky, které měly zjistit, zda jsme místem projeli. Nikdy nezapomenu na náš první ročník, jak jsme se ženou zastavili auto a běželi půl kilometru zpět, podívat se koho zpodobňuje socha před místní školou. Dnes už se běhat nemusí, dodržení trati hlídá sledovací systém GPS.

Co vás na tom nejvíc baví, že se tomu pořád věnujete?

Těžko říct. Technicky bych řekl, že hlavní je snaha o dosažení nějakého optima, třeba minimalizace nákladů na provoz auta nebo vlivu na životní prostředí. Nebo třeba jen to, když před obcí správně odhadnu místo, ve kterém pouhým sundáním nohy z plynu nebo vyřazením rychlosti dojedu setrvačností ke značce a mám na rychloměru přesně 50 km/h – všem doporučuji vyzkoušet.

Samotná soutěž Economy Run je pro mě asi jako pro děti Vánoce. Koná se jednou do roka, přináší různá překvapení, a když skončí, těším se na další ročník. Výzvou pro mě stále zůstává pokoření hranice čtyř litrů benzínu na sto kilometrů.

Altran CZ, ecodriving, Miloš Nosek, úsporná jízda

---

---