Automobil Volkswagen T1 s rodinou na výletě

Doporučujeme, Horizonty

Od soumara po kult – legendární mikrobus

19 března 2019   Galerie

Kdo by ho neznal. Stal se ikonou, symbolem německého ekonomického zázraku a oblíbencem mezi surfaři a hipíky. A už za tři roky dorazí jeho moderní elektrická inkarnace ID. BUZZ. Pojďte s námi zavzpomínat na legendu.

Šest generací. To už je solidní klanová stopa. Volkswagen Transporter se za tu dobu stal hvězdou první velikosti a dodnes mu patří velký díl tohoto segmentu trhu. Do světa vyjel v listopadu 1949 pod označením Typ 2 – jako pokračovatel po neméně slavném modelu Brouk – a už ve své první generaci dobyl svět a stal se skutečným bestsellerem. Vždyť do roku 1967 se ho vyrobilo na 1,8 milionu!

Ovšem vize Transporteru přišla na svět už o mnoho let před uvedením do výroby. Mezi skicami nezrealizovaných projektů designérské kanceláře společnosti Porsche, která vznikla v roce 1931, byly i patentované návrhy na dodávku. Stejně jako první model Volkswagenu byl i Typ 2 postaven na podvozku se zadní hnanou nápravou – mnoho z jeho charakteristik včetně například rozměrů a designu tak mělo být společných právě s Broukem. K resuscitaci nápadu došlo v dubnu 1947, kdy do wolfsburské továrny zavítal nizozemský obchodník Ben Pon a provedl tam pár nevinných náčrtků lehkého užitkového vozidla. Následovalo několik prototypových pokusů na podvozku Brouka v březnu 1949; první Transportery pak z výrobní linky ve Wolfsburgu sjely v březnu 1950.

Nejdřív oplechovaný, pak jako kombík

První verze Transporteru se vyráběla jako klasická dodávka s plechovými boky bez oken. Kombinace velké ložné plochy, vysoké užitečné hmotnosti a rozměrných hladkých ploch na bocích z něj činila náramný prostředek na převážení zboží všeho druhu, přičemž zároveň vůz sloužil jako jezdící reklamní poutač.  Ani ne měsíc po uvedení této varianty na trh následovala verze nazvaná Kombi.

Ta oproti staršímu sourozenci disponovala bočními okny v „nákladovém“ prostoru a dvěma řadami sedadel pro cestující. Tyto sedačky se z vozu daly snadno vymontovat, takže auto mohlo podle potřeby sloužit jako mikrobus i dodávka – tedy jako pracovní nástroj i rodinný vůz zároveň. V květnu 1950 představil Volkswagen třetí model, který se v Německu prodával jako Minibus. Osmisedadlová verze byla téměř shodná s Kombi, byla ale lépe vybavená uvnitř a cílila na zákazníky, kteří požadovali prostornou a vzdušnou kabinu.

V červnu 1951 následoval další model navržený k přepravě pasažérů, ovšem daleko luxusnější než Minibus. Původně se na domácím trhu prodával jako speciální edice, do ostatních zemí pak putoval pod označením Microbus Deluxe. Největší popularitu si ale získal coby Samba. Jejím nejnápadnějším rysem byla vedle stahovací střechy pozoruhodná přehršel oken. Luxusní mikrobus jich měl třiadvacet, zatímco na sklo chudší sourozenci se museli spokojit s pouhými jedenácti. Typická byla rovněž čtyři panoramatická okna na obou krajích střechy, která odrážela tento charakteristický prvek velkých autobusů té doby.

Ať se blyští

Další z řady novinek tohoto modelu bylo štědré zacházení s chromem. Dokonce i velké – na dnešní dobu přímo obrovské – přední logo, které měly ostatní verze bíle lakované, dostala Samba vyvedené v chromu. A stejně tak i poklice na kolech. Na hony vzdálená od spartánských interiérů užitkovějších sourozenců byla i kabina. Čalounění sedadel – devět sedaček ve třech řadách – bylo z kvalitní látky, v interiéru nechyběly popelníky, madla nebo háčky na kabáty. Zatímco Samba nebo verze Deluxe z rodiny jasně vybočovaly, co se výbavy týkalo, pohonem si s ostatními byla rovna. V té době továrna počítala s maximální rychlostí 80 km/h, kdy motor točil 3 300 otáček.

Jak obliba Transporteru rostla a modelová řada se rozrůstala na několik verzí, zvyšoval se i počet různých vylepšení a inovací v technologiích i výbavě. Zvyšoval se výkon motoru, vůz dostal přední blinkry, nárazník vzadu, zadní dveře nebo samostatnou sedačku řidiče – to vše jako standard.

Nová svoboda a cestovatelské srdce

Ať jako praktická dodávka, mikrobus na přepravu pasažérů nebo jako kempinkový vůz, Volkswagen Transporter se v poválečné éře stal symbolem nově nabyté svobody a touhy po cestování: prostě jen tak vyrazit a jet, kamkoliv si člověk zamane. A právě to díky Typu 2 bylo najednou možné. Rodinné výlety na pláž nebo pikniky v přírodě představovaly úplně nový životní styl. Transporter už nebyl jen dopravním prostředkem, stal se z něj symbol společenského postavení a vyjádření individuality. Také se změnilo, jak se lidé ke svým vozům chovali. Měli je rádi, byli součástí rodiny, vylepšovali si je. Bylo i nemálo těch, kteří v mikrobusu procestovali celý svět. Vůz se tak společně se svým mladším bratříčkem Broukem stal symbolem německého ekonomického zázraku.

A zcela zvláštní postavení si busík vydobyl v Severní Americe. Našli byste snad v šedesátých letech oblíbenější auto, než byla jeho kempinková verze?

Klasický design a nové technologie už za tři roky

Sedm dekád po svém zrození Volkswagen Transporter vyzrál ve skutečnou veteránskou ikonu. Ojeté vozy v dobrém stavu se dnes doslova vyvažují zlatem.

No a pomalu nastává doba otočit zase po čase stránku. Spojení nezaměnitelného designu a odolnosti bude formovat novou budoucnost modelu Transporter. Bude elektrická a autonomní. Wolfsburská automobilka ohlásila příchod nového a plně elektrického modelu ID. BUZZ na rok 2022. To už je ale jiný příběh.

 

Tip na čtení
Jednou z nejdůležitějších postav a skutečným průkopníkem sociálně a environmentálně zaměřeného designu byl Victor Papanek. Tento rakousko-americký designér a pedagog se narodil ve Vídni, od sedmi let ale žil v USA. Stal se designérem-praktikem, ale i teoretikem či filozofem designu. Ten také vyučoval po celém světě, hlavně ve Skandinávii. Do hloubky se zabýval designem pro třetí svět i různé hendikepované skupiny lidí, spolupracoval například i s UNESCO.A co má společného s Transporterem? Když se auto v sedmdesátých letech hřálo na tom nejžhavějším výsluní, navrhoval Papanek nábytek pro nomádský styl života, jehož symbolem byl právě slavný Typ 2. Designéra považovali za (nejen designérského) hybatele alternativních kultur včetně hippies, pro něž se německý mikrobus stal vysněným autem. Příběh toho vozu, do nějž si lidé promítali své vyšší cíle a vize o lepším světě, je v mnohém podobný příběhu hipíků a volnomyšlenkářů – tehdejších i dnešních.

Papankovo stěžejní dílo z roku 1971 nazvané Design for the Real World je dodnes jednou z nejčtenějších knih o designu, které kdy vyšly. Papanek v ní hájí začleňování, sociální spravedlnost a udržitelnost.

 

, , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.