Poslední aktualizace 10. července 2019 od boomerang
Až automobily budou jezdit úplně samy. Dočkáme se toho? Naše děti, vnoučata? Automobilový svět k tomu jednoznačně spěje. Pojďme se podívat, co se pod pojmem autonomní řízení vlastně skrývá.
Autonomní řízení je jednou z inovací, které v budoucnu zásadně změní automobilový svět. Díky němu bude člověk moci hodit za hlavu starosti s řízením auta a nechat všechno na stroji. Dopravu to udělá nejen plynulejší, ale i bezpečnější. Počítače totiž nebudou za jízdy telefonovat, povídat si se spolucestujícími a tak dále.
S různými funkcemi, které umožňují částečně automatickou jízdu, se ale můžeme setkat už dnes. Možná je denně používáte a ani nevíte, že jsou základem pro budoucí plně automatickou jízdu.
Jak přesně odlišit, na které úrovni se nacházíme? K tomu slouží mezinárodně uznávaná stupnice od nuly do pětky, která přesně definuje, jak moc je daný vůz schopen samostatné jízdy. Definovala ji organizace SAE International (Society of Automotive Engineers), sdružující profesionály z leteckého, automobilového i dopravního průmyslu.
Sem patří většina dnešních vozů na silnici. Člověk má nad autem plnou kontrolu a všechno ovládá sám. Vůz přinejlepším vydává různá varování či upozornění. Typickým příkladem je ukazatel, který při teplotách kolem nuly upozorňuje na možnost námrazy na silnici.
Adaptivní tempomat, který sám udržuje rychlost a odstup od vpředu jedoucího vozidla – to je typický příklad první úrovně. Elektronika v autě může mírně zasahovat do řízení na základě aktuální jízdní situace, konkrétně zrychlovat, zpomalovat, lehce zatáčet. Ovšem auto může vykonávat vždy jen jednu funkci, nikoli je kombinovat. V automobilech dnes najdeme takových systémů celou řadu. Kromě dvou výše uvedených je to třeba asistent pro udržování v jízdním pruhu či asistent zabraňující kolizím.
Této úrovni se také přezdívá „nohy z pedálů, oči na silnici“. Auto umí v podstatě stejné funkce jako o úroveň níž, ale rozdíl je v tom, že je může kombinovat. Takže může samo zároveň třeba zrychlovat či zpomalovat a ještě točit volantem. Člověk ale musí být vždy připraven okamžitě převzít řízení. Typickým příkladem je třeba systém automatického parkování.
Za určitých podmínek může systém plně převzít kontrolu nad vozidlem. Typickým příkladem je relativně rovná a široká dálnice s dobře vyznačenými jízdními pruhy. Řidič nemusí mít ruce na volantu a (pokud na to má odvahu) ani sledovat silnici, ale stále musí být připraven na upozornění systému převzít řízení. Autopilot při jízdě po dálnici automaticky zrychluje, řídí, brzdí, a dokonce se i vyhýbá.
Vozidla této úrovně člověk může řídit sám, ale není to nutné. Až na výjimky, kterými může být třeba velmi špatné počasí, husté sněžení a podobně, už auto zvládá všechno samostatně. A umí si poradit i v případě, kdy vyzve člověka k převzetí řízení, ale ten nereaguje. Pak auto samo bezpečně zastaví.
Stroj zvládá úplně všechny situace, volant není vůbec potřeba. Člověk jen nasedne a zadá cílovou destinaci.
Technika pro funkce odpovídající definici stupně automatizace tři už k dispozici je. Na její použití v běžném provozu ovšem není připravena legislativa. Proto tyto systémy zatím nikde v nabídce automobilek nenajdeme. Odpověď na otázku, kdy se na silnice dostanou, tedy neleží pouze na průmyslu. Umožnit prodej a provoz musí nejdříve zákony.
Jedno z hlavních témat je funkční bezpečnost. Nehodu zaviněnou řidičem dnes vnímáme jako sice smutnou, ale běžnou součást života. Jenomže nehoda zaviněná strojem je vnímána jako „skandál“, který může v okamžiku zcela a na dlouho podrýt důvěru uživatelů. Technologie tak musejí být jištěny pro všechny možné příčiny výpadku.
Malý příklad: zdvojený musí být zdroj energie, agregát brzdné soustavy, řízení. Kombinují se různé technologie snímání okolí vozu, a to i proto, aby se eliminovaly fyzikální limity různých technologií. Složitá a zdvojená technologie samozřejmě znamená další problém, a tím jsou náklady. Jak náklady v podobě investic výrobce, tak cen za systém. Finální cena může být pro zákazníka nepřijatelná, a tak je třeba hledat i vhodné obchodní modely. Je před námi ještě hodně dlouhá cesta.
Jak vnímáte autonomní jízdu, těšíte se, až si v autě místo řízení zdřímnete či pustíte film? Trápí vás odklon od potěšení z jízdy? Podělte se o svůj pohled v diskusi.
auto budoucnosti, autonomní řízení, technologie aut, vize automobilek, vývoj automobilů
Doporučujeme
Jsem řidič. Proč bych měl chtít auto které nepotřebuje řidiče? Na tuhle otázku mi zatím žádný zastánce autonomie neodpověděl. Nadšení řidiči odmitají už současná auta s povinnými asistenty a pomalu se stáváme kluby veteránistů. Autonomní řízení je jen tak dobré jako je jeho program. Pokud nastane neočekávaná situace jako třeba letící kus igelitu, chybné značení, špatné mapové podklady, atd pak nikdo neví jak se program zachová. O předvídatelnosti chodců, cyklistů a zvěře nemluvě. V těchto nestandartních situacích funguje jen řidič. Jenže jeho pozornost v moderních vozech stále něco rozptiluje. Pro mě třeba naprosto nesmyslná integrace dotykových displejů pro ovládání i základních funkcí auta. V tomto směru podporuji přístup Mazdy. Autonomní vozidla dávájí smysl jen v kontrolovaném prostředí. V reálném světě nic takového neexistuje. Přibližují se tomu jen dálnice kde je vyloučena část nepředvídatelných rizik.