Studentská elektrická motorka soutěž Moto Student

Doporučujeme, Horizonty

Premiéra a skvělé deváté místo

8 ledna 2019   Galerie

První závodní elektrická motorka postavená na české univerzitě. Jak probíhal vývoj a jaké byly závody letošního ročníku soutěže Moto Student pohledem mentora týmu?

Jedním ze zajímavých motoristických kousků, které se v půlce listopadu objevily na konferenci VVA v Lázních Bělohrad, byla i závodní elektrická motorka studentského týmu Dopravní fakulty pražského ČVUT. Požádali jsme mentora celého projektu, zkušeného konstruktéra Jana Plomera ze společnosti Plomer Engineering, aby nám o tomto unikátním stroji a zajímavém závodu povyprávěl.

O studentských závodech už jsme několikrát psali: přečtěte si první článek o vysokoškolských formulích, jeho pokračování i povídání o loňské sezoně.

„Dnes u nás najdeme už docela dost týmů, které se účastní seriálu závodů Formula Student a které si za roky vývoje vypracovaly nejen velice solidní stroje, ale i dobré zázemí včetně finančního a nasbíraly spoustu zkušeností. S motorkami jsme stále prakticky na začátku. Samozřejmě velkou pomocí byly debaty s týmem Elektrotechnické fakulty ČVUT. Uklidnilo nás, že i oni ve svých začátcích nic neměli, nikdo jim nic nedal a všechno si museli sami vymyslet a vytvořit,“ směje se na úvod Jan Plomer.

„Lidi se nám nehrnuli. Ale snad se to zlepší.“

Soutěž Moto Student vznikla už v roce 2009, letošní ročník byl však teprve pátý, neboť se koná ob rok. Od formulí se liší také tím, že samotným závodům předchází zhruba dvousemestrální období věnované konstrukci a výrobě prototypu, během něhož se španělským organizátorům pravidelně posílají zprávy a výkazy stavu vývoje.

Rozdíl je rovněž v tom, že závod se jede pouze jeden, není to seriál.

„Dopravní fakulta se soutěže účastnila už v ročníku 2016, tehdy ale s motocyklem se spalovacím motorem. Letos tedy proběhla elektrická premiéra. A jak jsem říkal, zázemí jsme v podstatě neměli, nebylo ani kde motorku stavět. Pomocnou ruku nám nabídl inženýr Jiří First, který zaštiťoval i stavbu benzínové předchůdkyně,“ popisuje Plomer.

Plusem celého projektu je, že byť jde o studentskou záležitost, celý styl práce se příliš neliší od reálného vývojářského světa, který studenti budou už za pár let zažívat ve firmách, v nichž budou působit. „I zde jsou na začátku v zadání nejrůznější specifikace detailně popisující, jak má motocykl vypadat a fungovat. Jedná se tedy o velice dobrou praktickou průpravu,“ vysvětluje konstruktér.

Jan Plomer v projektu zastával funkci tutora, tedy člověka, který na celý chod týmu a vývoje dohlíží a přispívá radou a zkušenostmi. Kromě toho také vedl bakalářskou práci jednomu ze studentů, jenž byl hlavním konstruktérem týmu. Ten čítal devět členů. „Oproti atraktivním formulovým týmům, které vedou pořadníky a na členství se celkem dlouho čeká, my se potýkali s opačným problémem – měli jsme potíže lidi do týmu vůbec sehnat,“ směje se Plomer a jedním dechem dodává, že věří, že v dalších ročnících se zájem i o elektrické motorky významně zvedne.

Objevování neprobádaného

Organizátor se v zadání snaží jednak zajistit bezpečnost pro všechny účastníky, na druhé straně pak také co možná největší férovost. Jsou tedy jasně definovány požadavky na brzdy, pneumatiky, ráfky, ergonomii, rozměry a podobně – stroj podstupuje například zátěžový test na sedlo, při němž musí „ustát“ tíhu 250 kilogramů. S ohledem na konkurenceschopnost jsou pak rovněž jasně předepsané parametry elektrického pohonu. „Ale prostor pro individuální ladění tam samozřejmě je, a když má někdo dobré zázemí a finanční zdroje, je to na těch motocyklech samozřejmě znát. K vidění byl kupříkladu karbonový rám a další technické finesy, na něž my zatím nedosáhneme.“

Díky tomu, že Jiří First dříve pracoval jako testovací jezdec motocyklů, má v této branži bohaté kontakty, které na začátek projektu přizval jako konzultanty. O své postřehy a zkušenosti se tak podělila asi desítka bývalých konstruktérů Jawy, závodníků nebo specialistů z Ústavu pro výzkum motorových vozidel.

Během loňské zimy pak následovala klasická konstrukční práce – první koncepty, návrh rámu, statické výpočty, dynamické simulace. „Začal se nám také rýsovat potřebný prostor pro zástavbu akumulátorů. Průběžně jsme posílali zprávy organizátorům a zhruba v dubnu jsme se pustili do stavby prototypu, která probíhala v dílně Jiřího Firsta, jenž se dnes věnuje převážně renovaci veteránů,“ vysvětluje Plomer.

Prototyp byl na světě v srpnu a začalo se testovat. Zajímavým prvkem stroje jsou například akumulátory, jejichž sestavu si tým dělal sám. Nakupovali pouze jednotlivé články, všechno ostatní pochází z vlastní kuchyně. Mechanická konstrukce pak celkem ničím nevybočuje od běžných standardů. „Zmínil bych snad ještě jednu zajímavost: odlévané a obráběné hliníkové bočnice, které na každé motorce nenajdeme,“ doplňuje.

Zima, pád a skvělý výsledek

A pak už přišel vytoužený vrchol celého ročníku, samotný závodní týden ve Španělsku. Začínalo se ve středu 3. října. „Nejprve jsme prošli statickou přejímkou, během níž komisaři možná až překvapivě detailně zkoumají všechny stroje, jestli vyhovují veškerým požadavkům z technické specifikace. Probíhá také zmiňovaná zkouška zatížení sedla. Následovaly dynamické testy, kdy se na motorky posadili současní i bývalí profesionální jezdci a zkoušeli je na parkovišti a posléze i na samotném závodním okruhu Motorlandu Aragon nedaleko Zaragozy. S naší motorkou absolvovali první tři jezdci všechno v pořádku. Čtvrtého, který vyrazil na okruh, přivezli na přívěsu za autem. Co se stalo? ptali jsme se. Na nejrychlejším úseku trati motorka vypověděla službu a přestala jet. Nekomunikovala, nešla nahodit,“ vypráví Plomer.

Bezvládný stroj tedy odtlačili do depa a začali pátrat po příčině selhání. „Bylo velké štěstí, že jsme v týmu měli jednoho studenta Elektrotechnické fakulty, který i za přispění telefonické konzultace se svým vedoucím v Praze odhalil, že praskla jedna ze 400ampérových pojistek. Čili vlastně banalita, ač tahle pojistka by prasknout vůbec neměla – záhy se ale ukázalo, že pocházela odněkud z Asie a její kvalita tedy zřejmě nebyla nejlepší,“ směje se Plomer.

Tým na místě sehnal pojistku náhradní, která už fungovala bezchybně. Následovaly jednotlivé jízdní soutěže: „Každý tým má svého jezdce. Podmínkou je, aby to byl student dané fakulty. Později jsme poněkud roztrpčeni zjistili, že některé týmy najaly profesionální jezdce, z nichž papírově udělali své studenty.“

Jak vypadají samotné jízdy? První část probíhá na ploše mezi kužely, během druhé se soutěží v brzdění z maximální rychlosti na co nejkratší dráze, třetí testuje naopak akceleraci. „To probíhalo jeden den, nazítří pak už následovaly tréninkové jízdy na okruhu. Mezitím přišla na řadu jedna zajímavá a možná úsměvná soutěž – v rychlosti demontáže a montáže kapoty a předního kola.“

Všechno vyvrcholilo v neděli 7. října: ráno kvalifikace, po obědě závod. Jan Plomer vzpomíná: „Byla velká zima a kvalifikace začínala už po osmé ráno. I když jsme měli nahřívače na pneumatiky, nedosáhli jsme zřejmě ideálního stavu a náš jezdec v jedné zatáčce spadl. Pár odřenin a prasklá kapotáž na levém boku – jezdce jsme ošetřili a motorku provizorně opravili lepicí páskou. A nakonec jsme se do závodu kvalifikovali.“

V něm tým dopravní fakulty dojel z pětadvaceti startujících na devátém místě, stejná příčka mu patřila i celkově v součtu všech bodovaných disciplín. Což je velice dobré umístění vzhledem k podmínkám, nezkušenosti týmu, jezdci-amatérovi i tomu, že motocykl vznikal prakticky na koleně.

Další informace o motorce i týmu se dozvíte na jeho facebookovém profilu.

 

, , , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.