Phantom Corsair z roku 1938 | Foto: Oldconceptcars.com

Doporučujeme, Relax

Příběh auta, které předběhlo dobu

16 srpna 2017   Galerie

Zanedlouho tomu bude osmdesát let, co vznikl koncept Phantom Corsair. Ač se do výroby nikdy nedostal, fiaskem nebyl: přinesl totiž řadu designových i technických prvků, na něž tehdejší doba ještě nebyla zralá.

Před koncem školního roku jsme jako zajímavost představili jednu perlu automobilového designu: na aukci ve Villa Erba u jezera Como v Itálii se vedle dalších skvostů dražil i krasavec jménem Talbot-Lago T150-C SS „Goutte d’Eau“ Coupé z roku 1937. Vydražil se za tři miliony a 360 tisíc eur.

Mnozí jej považují za jedno z nejkrásnějších aut, která kdy vznikla.

A my jsme se vás v diskusi pod článkem ptali, jestli souhlasíte anebo máte jiné favority. Z vašich příspěvků jsme vybrali další designový skvost: pokračujeme v prázdninovém čtení s modelem Phantom Corsair z roku 1938.

Než si o něm přečtete víc, otevřete si galerii a chvíli se v němém úžasu kochejte:

Rust Heinz měl v druhé polovině třicátých let jednu neodbytnou myšlenku: pronásledovala ho vize prvního amerického supersportu. Ač postrádal jakékoli zkušenosti z automobilového designu i byznysu, přesvědčil svou bohatou rodinu, aby vývoj financovala ano, jde o slavný rod Henryho Johna Heinze, jenž v roce 1869 v Pittsburghu založil známou potravinářskou společnost, jejíž výrobky se dost pravděpodobně chladí i ve vaší ledničce.

Rust Heinz se v roce 1936 přesunul do Kalifornie a chtěl se s velkým elánem a plány pustit do podnikání. To nadšení stačilo, aby jeho bohatá teta otevřela penězovod jako revoltu proti „kečupovému“ konání zbytku rodiny. Nový vůz měl být pravým opakem potravin pro masy s plánovanou cenou přes dvanáct tisíc dolarů mělo jít o skutečně luxusní zboží.

Unikátní převodovka

Netrvalo dlouho a vznikl malý hliněný model, jehož proudnicové tvary nepřipomínaly nic z toho, co v té době jezdilo na silnicích. Splývavé linie bez blatníků, plně zakrytá kola, absence tehdy populárních širokých prahů nebo klik dveří, to jsou designové prvky, které skutečně předběhly dobu.

Heinz svůj návrh přinesl Christianu Bohmanovi a Maurici Schwartzovi, aby auto ve své továrně v kalifornské Pasadeně vyrobili. Jako základ posloužil „nejlepší podvozek té doby dostupný ve Spojených státech“, Cord 810/812 (to byl první plně americký vůz s pohonem předních kol, jejich nezávislým zavěšením a pevnou zadní nápravou psali jsme o něm v článku o slavných a zajímavých maskách chladiče). Motor Lycoming 80° V8 o objemu 4,7 litru poháněl přední kola prostřednictvím poloautomatické čtyřstupňové převodovky typu preselector (viz box). Auto mělo rovněž zcela nezávislé zavěšení a nastavitelné tlumiče.

Řazení s předstihem
Převodovku typu preselector bychom česky mohli pojmenovat jako „předvolič“. Zařízení se vyznačuje malou páčkou na sloupku řízení, pomocí níž řidič dopředu vybere žádaný rychlostní stupeň. Ten elektricky ovládané podtlakové servo připraví k zařazení pak už jen stačí vyšlápnout spojku a převodovka sama zařadí. Tímto zcela jedinečným technickým prvkem bylo vybaveno naprosté minimum automobilů historie. Byla to skvělá a velmi příjemná převodovka, bohužel ale také nadmíru složitá a poruchová.

Tato řešení z Cordu si Corsair ponechal, jeho podvozek přesto musel být upraven, aby se přizpůsobil obrovské karoserii. Ta sice na výšku měřila pouhých 140 centimetrů, do délky ale vyrostla na rovných šest metrů a šířka činila 194 centimetrů.

Letecké odkazy

Zajímavostí je, že spodní část rámu Phantomu byla vyrobena z chrom-molybdenové oceli, zatímco horní sestávala z elektricky svařených trubek z letecké oceli, díky čemuž se podařilo udržet hmotnost auta na přijatelných 2100 kilogramech.

Žádný střízlík to tedy nebyl, ale původně 125koňový motor inženýři vyladili na 190 koňských sil, což umožnilo Corsairu uhánět rychlostí až 185 km/h.

Čumák auta, trochu připomínající obrovskou rybu, nese charakteristické žebrování (malé otvory ale nepřiváděly k motoru dostatek vzduchu a ten se často přehříval) a světlomety, které přirozeně splývají do linií přídě. Nárok na chrom měly pouze přední a zadní nárazníky sestavené ze tří „čepelí“. Dvojité čelní sklo bylo až dramaticky nízké, trojúhelníková boční okénka (jsou pouze dvě, ač auto je šestimístné!) zasahovala o poznání výš do střechy.

Pojďme dovnitř ani tam nebylo vše tak, jak bychom čekali. Jak už bylo řečeno, do auta se vešlo šest cestujících. Vůz byl tak široký, že na přední lavici mohli usednou čtyři lidé, jeden dokonce po řidičově levici. Dozadu se pak vměstnali už jen dva, což bylo ale z velké části dáno prostorovým omezením kvůli bohatě dimenzovaným skříňkám na nápoje.

Na palubní desce najdeme netradiční letecké přístroje včetně kompasu nebo výškoměru nebo panel spínačů na stropě. Tamtéž je ukazatel otevřených dveří, rozsvícených světel nebo zapnutého rádia. Dalšími jedinečnými prvky je třeba elektrické otevírání dveří stiskem tlačítka zvenčí i zevnitř , „termostatické“ ovládání vnitřní teploty, do zelena zabarvená bezpečnostní skla, hydraulické nárazníky a poměrně tlustá izolace kokpitu z korku a gumy.

Hodně drahý špás

Výroba prototypu přišla na zhruba 24 tisíc tehdejších dolarů (asi 370 tisíc těch současných, tedy přes osm milionů korun), a tak byl čas na nějakou tu reklamu a návrat části nákladů. Vyšel celostránkový inzerát v časopisu Esquire, na světové výstavě v New Yorku v roce 1939 se objevila instalace nazvaná Auto zítřka a vůz si také zahrál ve filmu Davida O. Selznicka Láska a mládí (The Young in Heart, 1938). Objevil se rovněž v oblíbeném populárně-vědeckém filmovém seriálu. Přes veškerou péči ale nepřišla jediná objednávka a Phantom Corsair se tak stal opravdu drahým solitérem.

Hvězda videoher
Zajímavostí je, že Phantom Corsair je jedním z mála vzácných automobilů, které lze odemknout ve videohře Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002, kterou vyvinul český vývojářský tým Illusion Softworks, později přejmenovaný na 2K Czech. Je rovněž jedním z patnácti raritních aut, která lze řídit ve hře L. A. Noire z roku 2011.

Rust Heinz svým autem jezdil až do své smrti při automobilové nehodě v červnu 1939 (bylo mu pětadvacet). Rodina o vůz pečovala do roku 1942, později jím jezdil jeden její člen, než auto koupil neznámý kupec, a dokonce ho v jednu chvíli přestříkal zlatou barvou. Někdy v padesátých letech minulého století ho vlastnil populární americký komik Herb Shriner. Ten si najal Albrechta Goertze, designéra roadsteru BMW 507, aby přepracoval příď Corsairu a kvůli lepšímu chlazení zvětšil nasávací otvory. Současně umístil výš čelní sklo, aby z auta bylo lépe vidět, a zřejmě kvůli příliš tmavé kabině dostala střecha dva odnímatelné targa panely.

V tomto stavu šel Phantom do aukce, kde ho koupil kasinový magnát Bill Harrah, aby ho zařadil do své unikátní sbírky (v osmdesátých letech po Harrahově smrti se většina sbírky vydražila za víc než sto milionů dolarů). Chtěl mít auto v původním stavu z roku 1938, a tak všechny Goertzovy úpravy nechal vrátit zpět.

Od té doby Phantom Corsair odpočívá v Národním automobilovém muzeu v nevadském Renu (dříve známé jako „Harrahova sbírka“). Občas se také objeví na nějaké veteránské akci: v Goodwoodu, Pebble Beach či na Amelia Island Concours.

Jak se vám Corsair líbí? Máte další tipy na automobilové rarity?

, , , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.