model Škoda

Doporučujeme, Technologie

Propiska i fůra žlutých papírků

1 listopadu 2016   Galerie

Co má společného drtivá většina dnešních aut s těmi, v jejichž rodném listě je zapsán rok, který pamatují spíše naši rodiče? Jejich linie se začaly rodit s papírem a propiskou v ruce. Jak tyhle první fáze zrodu nového auta probíhají?

„Skicování je absolutní základ práce každého designéra, ať navrhuje mobil, ledničku nebo nejnovější SUV,“ říká Michal Hess, designér ze společnosti Swell z Hořic.

Je to ten nejpřirozenější způsob vyjádření nějaké myšlenky, její zhmotnění. A i dnes vše probíhá stejně jako před desítkami let. Propiska a papír. I když by se mohlo zdát, že dnes se všechno už v těchto základních fázích bude odehrávat na počítači, není tomu tak. „Všichni se odmala učíme používat ten nejbáječnější nástroj, tedy lidskou ruku. Kreslíme, malujeme, učíme se psát. Ruce používáme každý den a žádný nástroj je nemůže nahradit,“ popisuje Hess designérskou praxi.

Nástěnky plné nálady

Ještě než se designéři vůbec dostanou k prvním skicám, vytvářejí si takzvané moodboardy. Co to je, odhaluje Michal Hess v našem předchozím článku. Přečtěte si také rozhovor s ním.

Ostatně už proslulý designér Philippe Starck, francouzský designér a inovátor, který se věnuje produktovému designu, módnímu návrhářství přes interiéry až po architekturu, prohlásil: Dobrý sex znamená dobrý design a dobrý design dělá dobrou náladu.

Později se přidávají markery, kdy je třeba tu prvotní myšlenku začít rozvádět. Není potřeba, aby skici byly rozpracované, nejde o prezentování před představenstvem automobilky nebo otištění v časopisu. „Dá se říct, že tohle jsou pořád ještě jakési poznámky designéra.“

Markery

Nejde o lyžařské vázání, ale o speciální fixy, které designéři používají k vyspělejšímu skicování. Je jich víc druhů, nejrozšířenější jsou značky japonský COPIC, americký CHARTPAK. Markery jsou lihové a používají se se speciálními papíry, které jsou méně savé, aby se nespotřebovávalo příliš barvy. Ty jsou totiž pěkně drahé stejně jako markery samotné; jeden přijde na zhruba 130 korun, k tomu připočítejte náplně. Michal Hess říká, že ročně spotřebuje několik desítek náplní.

Markery bývají oboustranné, na jedné straně je silnější, na druhé tenčí hrot, může tam být také třeba štětcový hrot. K markerům existuje obrovská škála barev, víc než tři sta.

Michal Hess dále popisuje běžnou praxi, kdy designéři používají klasické žluté lepicí poznámkové Post-it bločky. „Na ty si člověk načrtne nějakou úplně jednoduchou linii nebo detail. No a takových papírků se vytvoří řada, polepí se jimi stěna nebo tabule, před kterou následně celý tým stojí a vybírá. Takto vylepené návrhy zároveň slouží jako inspirace pro další rozvíjení nápadů,“ vypráví.

Nalepovací poznámky i nějaká ta hádka

Asi vás napadne, že tyhle žluté lepicí papírky jsou hrozně malé na to, aby pojaly třeba návrh linie celé karoserie. Jenže to je právě jejich výhoda. Malé rozměry znamenají nutnost střídmého a úsporného vyjadřování. Zkratku. Zachycení nálady. A právě teprve tehdy, když se takovými jednotlivostmi polepí větší prostor, vynikne kouzlo této metody. „Dalo by se tomu říct brainstorming, množství různých nápadů a směrů naházených jeden přes druhý, vlastně taková změť myšlenek, z kterých postupně, jak se k tomu dostávají jednotliví lidé, vykrystalizuje konkrétnější a jasnější představa,“ uvažuje Hess.

Jak zrod nového auta pokračuje? „Existuje už ucelenější představa o nápadech a směru, kterým se ubírat. Vznikají tedy už uhlazenější a propracovanější nákresy, pořád to jsou ale pouhé skici. Tyhle dílčí nápady se mezi sebou kombinují, zkouší se, jak by které věci ladily k sobě, lidé se ovlivňují, inspirují, samozřejmě se nevyhnou ani diskusím a dohadům. To k tomu patří.“

V další fázi už se ke slovu dostávají počítače. Jde především o chvíle, kdy se návrhy prezentují šéfům. Tehdy už se skici překreslují pomocí tabletů do počítače. „Každý designér si vytiskne velký poster se svými nápady. Mohou to být i ty úplně počáteční črty, které jsou naskenované, nebo i nalepené ty žluté papírky. Takový poster vlastně popisuje vývoj od prvního nápadu k propracovanému návrhu ve Photoshopu. Na to má každý nějakých pět minut, aby obhájil své postupy a řešení. Šéfdesignér a další manažeři pak společně rozhodnou, kterými směry bude další vývoj pokračovat,“ přibližuje Hess proces, který lze označit také za jakousi interní soutěž mezi jednotlivými designéry v týmu.

Malé modely? Díky, nechci

Vybere se tedy zhruba tři až pět nápadů, které se společně s převodem do počítače rovnou často také tvoří jako prostorové hliněné modely v měřítku 1 : 4 nebo 1 : 5. „Některé automobilky čtvrtinové modely nepoužívají, protože jejich designéři zastávají názor, že na malém modelu nejsou vidět jednotlivé detaily. Vše vynikne až v reálném měřítku 1 : 1.

Když se „papírové“ skici převádějí do počítače, jak designéři pracují? „Každý má jiný postup. Někdo si naskenuje své náčrty z papíru a ve Photoshopu je pak jen doladí, přidá stíny a podobně. Jiný skicu začne na tabletu úplně od začátku, na prázdném plátně.“

Michal Hess tady nabízí zajímavý postřeh. Nikdo se prý nestydí vzít si v téhle fázi jako podklad něco, co se mu líbí u už existujících aut. Nějaký pohled, detail, část, postoj auta. Designér si danou kompozici nahraje do Photoshopu, perspektivu nebo základní linku si obkreslí a dál už si vše dělá podle sebe. „Já jsem si dřív myslel, že tohle je amatérský přístup. Ale je to nesmysl. Když něco funguje, není potřeba to objevovat znovu. Co když to bude dobře ladit i s mými dalšími nápady a celou věc to posune dál?“

Dirigent i virtuos

Když trošku odbočíme do roviny úvah, je tenhle moment dost možná tím důvodem, proč jsou si dnešní auta stále podobnější. Je v tom samozřejmě i marketingová hra stavíme konkurenta pro to a to auto, necháváme se inspirovat tím, co funguje. Posune nás to k nějakému novému originálnímu řešení, na jehož počátku je často inspirace něčím, co již existuje. Vždyť porovnejme třeba takové BMW X6 a Mercedes-Benz GLE.

Na druhé straně je spousta věcí třeba i právě kolem proporcí  daná předpisy, které platí pro všechny stejně. A možných řešení konkrétního kusu auta které funguje, je rentabilní a ještě by vypadalo dobře zase není tak moc, jak by se zvnějšku mohlo zdát.

Jakou roli hraje šéfdesignér? ptáme se. Má nějakou vizi, globálnější směr, kterým chce design vést a podle návrhů a nápadů svých lidí všechno posouvá, kormidluje a usměrňuje? Anebo on sám skicuje, maluje, kreslí, tu přidá ostrou hranu a tamhle zaoblí růžek? Je to dirigent orchestru, nebo prvotřídní virtuos?

„Obojí. Na začátku dostane od každého designéra hromadu skic a je tím, kdo se v tom musí vyznat. Vytřídit, uspořádat. A zároveň musí umět přijít k hotovému hliněnému modelu, který má být druhý den představený, a říct: ,Předělat! Šéfdesignér je zároveň manažer, který celou tu káru kočíruje, ale zároveň to musí být špičkový odborník, který má už něco za sebou, něco dokázal, má svůj styl a vizi. Jinak by mu to jeho tým ani nevěřil a lidé by za ním nešli. Takže jako u každého jiného dobrého šéfa.“

, , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook