ilustrace konstruktéra u počítače Swell

Born this way, Doporučujeme

„Těší mě, když z mých programů vzniknou povedené díly“

30 března 2017   Galerie

Co všechno je třeba udělat, aby se obráběcí CNC centrum pustilo do práce? V první řadě ho naprogramovat. Povídání s programátorem společnosti Swell Ondřejem Kožíškem.

V nedávném článku o operátorovi CNC strojů jsme se podívali o krok dál, tedy do fáze, kdy stroj už začíná obrábět. Dnes se vrátíme do bodu, v němž se připravují potřebná data a postupy. Programátor je totiž tím „mozkem“, který řídí celý proces: data od konstruktérů se tady přetvářejí v hotový hmatatelný výrobek.

„A to je na tom jedna z těch nejkrásnějších věcí. Že při téhle práci po nás něco konkrétního zůstává. Vždycky mě potěší, když vidím konečný díl, který se kdesi dál a později bude někomu hodit, aby vytvářel další komplexnější věci,“ popisuje Kožíšek klady své práce.

V mládí ho to přitom táhlo spíš k lesnictví, nakonec ale vystudoval stavební průmyslovku, obor technické zařízení budov. Po škole se snažil nají uplatnění v oboru, leč marně. Dostal se ale do hořické firmy na vypalování laserem. „Jedná se o 2D CNC stroj s vypalovacím paprskem. Dělal jsem obsluhu a zároveň stroj i programoval. Po dvou letech však tento provoz skončil a já znovu hledal práci ve strojírenství,“ říká.

V Hořicích nakonec zůstal. Po čase natrefil na možnost uplatnit se jako obsluha CNC obráběcích center ve společnosti Swell. „Na tříosých a pětiosých obráběcích centrech jsem strávil čtrnáct let. Bavilo mě to, ale lhal bych, kdybych řekl, že mě nelákalo zkusit něco dalšího.“

Nabídli mu místo obsluhy a programátora 3D měřicího stroje, po necelém roce se osvědčil natolik, že mu vedení nabídlo post programátora CNC strojů. To bylo zhruba před tři čtvrtě rokem.

Je pro programátora výhoda, když si projde podobně intenzivní praxí v pozici, pro kterou teď sestavuje programy? „Bezesporu. Dělal jsem na všech strojích, které tu máme, znám kompletní škálu nástrojů, s nimiž se obrábí, znám nástrahy a fígle programování. Je velká výhoda o tom něco vědět z praxe, lépe se mi komunikuje s operátory i s konstruktéry,“ souhlasí Kožíšek s tím, že praxe je užitečná.

Vzpomíná rovněž, že přechod na novou práci nebyl úplně snadný. „Ze začátku jsem docela váhal, jestli to vzít, měl jsem i obavy. Přece jen je to mnohem rozmanitější práce, každý den děláte něco jiného. Jeden den triviální věci a další den se vám vaří mozek,“ směje se, „na druhé straně právě proto je to práce tak zajímavá. Dá se říct, že se zatím pořád zaučuji, dělám jednodušší součástky, na které si troufám, a postupně se učím.“

Práce programátora spočívá v pokrytí procesu mezi konstrukcí a obráběním. Data od konstruktérů si nejdřív přenáší do obráběcího programu Powermill. „Musím si prohlédnout danou součástku a rozhodnout se pro postup, jímž ji budu obrábět. Zvolím také potřebné nástroje a začnu vytvářet program. Z toho vznikne takzvaný NC kód, který se následně odešle do CNC stroje a obrábění může začít,“ doplňuje.

Podle složitosti a materiálu součástek ve Swellu dělají například i makety z technického dřeva za typický pracovní den udělá dva až čtyři programy: „Složité tvary trvají samozřejmě déle, pracujeme s pěti osami, jsou tam různé náklony, aby se díl obrobil ze všech požadovaných stran.“

Když je program hotový, testuje se nějakým způsobem ještě před tím, než se jde „naostro“ obrábět? „Na CNC stroji se program dá otestovat. Když v softwaru vytvářím dráhy, současně je nahrávám do sériového modelu, kde vidím obrobené části. Přímo vidím, co který nástroj s materiálem dělá. Je to vlastně taková virtuální simulace pozdějšího obrábění,“ vysvětluje.

Samotný stroj si dokáže ohlídat jen minimum parametrů, vlastně pouze polohu vřetena vůči stolu. Kolize nástroje s materiálem už ne. Tyto hrozby ukazuje právě programovací aplikace.

K této práci patří i pocit jisté rozechvělosti či nejistoty, když se program spouští a stroj začíná obrábět. „Když všechno ale dopadne dobře, je to skvělý pocit. Vždycky mě moc potěší, když vidím, že se mi to povedlo a že z kusu kovu vznikl přesně takový díl, jaký konstruktéři požadovali,“ říká.

S čím se Ondřej Kožíšek ve svých programátorských začátcích nejvíc potýkal? „Zabrat mi dávaly zakázky na pětiosém stroji. Je potřeba tam všemožně naklápět frézy, je to dost náročné na představivost. Chvíli trvá, než se do toho člověk dostane,“ konstatuje.

Na závěr našeho povídání se Ondřej Kožíšek zamýšlí nad tím, co ho na jeho práci baví: „Jednoznačně pestrost. Každý den je jiný, neustále se učíme, pokaždé tvoříme něco odlišného. Jednoduše, není to sériová výroba. Náročná je práce naopak na soustředění, vyžaduje hodně přemýšlení.“

, , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook