San Clemente Car Show - 2014

Doporučujeme, Fokus

Z kabelek až na čelní sklo

14 dubna 2015  

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi… Jsou nedílnou a jaksi samozřejmou součástí našich životů. I životů řidičských. Kdo s tím ale přišel první? Jak vlastně zpětná zrcátka v autech přišla na svět?

Poprvé se věc, které můžeme říkat zpětné zrcátko, objevila v roce 1911 v premiérovém závodu Indianapolis 500. Na svůj závodní speciál Marmon si ho připevnil pozdější vítěz Ray Harroun. Tehdy totiž závodníci s sebou vozili mechanika, který jim mimo jiné hlásil polohu soupeřů vzadu. A protože Harroun žádného mechanika pro závod nesehnal, rozhodl se pro zrcátko. Sice tím poněkud rozjitřil emoce – ušetřil totiž značnou váhu – ale svých 14 250 dolarů za první místo získal. Mimochodem, jeho průměrná rychlost v závodu byla rovných 120 km/h.

Vůz Marmon vítěze prvního ročníku závodu Indianapolis 500 v roce 1911 Raye Harrouna. Automobil je vystaven v síni slávy muzea na okruhu v Indianapolisu. Zdroj: profimedia.cz

Harroun, který se kvůli závodu vrátil z důchodu – a jenž už po roce 1911 dál nikdy nezávodil –, ale sám uznal, že vynálezcem zpětného zrcátka není. Prý něco podobného viděl v roce 1904 na kočáru taženém koňmi. Navíc přiznal, že mu zrcátko v Indianapolis stejně moc k užitku nebylo, protože na drncavém povrchu neustále silně vibrovalo.

První zmínka o zrcátku, do něhož se řidič dívá v autě, je v knize Dorothy Levittové The Woman and the Car z roku 1906. Autorka řidičkám radí, aby – kromě dalších propriet – měly během jízdy při ruce malé zrcátko, které sem tam zvednou do výšky a podívají se, co se děje za jejich vozem. Koukání do zrcátka v autech tak začalo o poznání dřív, než ho v roce 1914 výrobci zavedli do běžné produkce – to se připisuje Elmeru Bergerovi.

 

Bez oslňování, prosím

Všichni víme, jak nepříjemná je jízda v noci, když nám světlomety aut za námi svítí přes zrcátka do očí. Proto máme v autech prizmatická zrcátka, která mají denní a noční mód. Dražší auta pak disponují jejich automatickým stmíváním.

Prizmatická zrcátka tvoří sklo s klínovitým průřezem – jejich přední a zadní plochy nejsou rovnoběžné. V denní poloze je přední plocha skloněná a vysoce reflexní zadní plocha dává jasný obraz. Za tmy se zrcátko překlopí, takže tato denní plocha odráží mimo zorné pole řidiče, který naopak dostává ztlumený obraz z nízkoreflexní plochy.

Tato manuální zrcátka se ve vozech začala objevovat ve třicátých letech minulého století a běžnou součástí osobních i nákladních aut se stala začátkem let sedmdesátých.

V padesátých letech přišel americký vynálezce Jacob Rabinow s automatickým mechanismem citlivým na světlo pro klasická zrcátka s klínovým profilem. Už v roce 1959 měly některé modely Chrysleru tato automatická zrcátka v příplatkové výbavě. Objednalo si je ale tak málo zákazníků, že je výrobce brzy z nabídky stáhl. Pár značek automaticky stmívatelná zrcátka začala nabízet opět v roce 1983 a teprve koncem osmdesátých let získávala na popularitě.

Současné systémy využívají fotosenzory zabudované přímo v zrcátku, které na základě intenzity dopadajícího světla elektrochromaticky redukují odrazivost speciálního gelu. Stejným systémem disponují také vnější zpětná zrcátka.

, , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook