Jiří Hulák

Fokus

Záplava detailů ničí design

29 září 2015  

Auta, to nejsou jen stroje. Často u nich jde o víc než o motory, převodovky a kilowatty. Bývají totiž krásná a přitažlivá. O automobilovém designu jsme si povídali s Jiřím Hulákem z Národního technického muzea.

Jiří Hulák je vedoucí oddělení průmyslového designu v Národním technickém muzeu. Píše stati do odborných publikací a články do časopisů, připravuje výstavy. A nemá řidičák.

Jak jste se dostal k technickému designu?

Vždycky jsem měl hodně zájmů. Letadla, auta, historii, přírodu, hudbu. A později i design a architekturu. To ale neznamenalo, že bych se cítil třeba na studium designu na VŠUP.  A o dějinách umění, které jsem nakonec vystudoval, jsem se dozvěděl náhodou až po roce 1989. A jiná náhoda mě ještě na škole přivedla do NTM, kde tehdy Johanna Pauly sháněla kolegy do svého oddělení.

Jak dlouho v muzeu pracujete?

Teď v létě to bylo dvacet let. Zaměřili jsme se na historii designu v poválečném Československu – a v týmu se dvěma kolegyněmi jsem se jaksi přirozeně začal starat o design dopravních prostředků. Později jsem začal přednášet dějiny designu a pak přišly články do časopisu Auto design & styling. Aut jsem se prostě nezbavil. (smích)

Co je pro vás dobrý design?

Designér vždy řeší tvar. Někdo říká, že designér tvary řešit nemusí. Není to pravda. A měl by vždy zlepšit aspoň jednu funkční charakteristiku – pokud tedy dělá nějakou novou verzi existujícího výrobku –, aniž by jinou zhoršil.

Jakou dobu z hlediska designu máte nejradši?

Mám rád přelom šedesátých a sedmdesátých let. To bylo velmi silné období, dá se říct vůbec nejsilnější. Byla tam ohromná stylová rozmanitost i vysoká kvalita. A potom období mezi roky 1933 a 1939. To byla doba, kdy se během několika málo let z karoserií, které ještě pořád připomínaly začátek století, stalo něco naprosto jiného a nového. Trojrozměrné objekty.

Které auto považujete za nejkrásnější?

Nejsem značkař, nikdy jsem neadoroval jednoho konkrétního výrobce, takže jsem dlouho říkal, že na tuhle otázku nemám odpověď. Poslední dobou dospívám k tomu, že nejhezčí auto je pro mě Alfa Romeo Giulia Coupé z roku 1962. To auto vypadá vlastně velmi obyčejně, ale má neuvěřitelné proporce, vyzařuje z něj cit pro detail, pro průběh křivek. Na tom jsem se shodl s několika designéry.

A ze současné produkce?

(Dlouho váhá) Docela silné období bylo před pěti až deseti lety. Třeba takový Land Rover, to je značka, která si podle mě v designu vede asi nejlíp. Nebo auta, která už se dnes nedělají – Citroën C4 první generace nebo Citroën C6. Co se aktuálních směrů týká, všechno, co mě napadá, je až násilné. V posledních deseti letech Evropa poprvé v dějinách přistoupila na americký model, řekněme na princip Harleyho Earla z General Motors. Ten vršil detaily, aby zaujal zákazníka. Tím se podle mě ztratil smysl pro celkový tvar.

Zmínil jste Alfu Romeo. Byli – a jsou – Italové špičkou automobilového designu?

Myslím, že to je pravda přinejmenším z dvou třetin. Dodnes. I když poslední dvě tři desetiletí se i design globalizuje, pořád z Itálie vycházejí esteticky nejpropracovanější karosérie. Nenapadá mě žádná protiváha, která by byla stejně silná.

Mně se moc líbí současný Fiat 500, je to i takový odkaz na dětství. Jak se na podobné retro věci koukáte?

Musím říct, že většina retro automobilů se mi líbí. S výjimkou New Beetlu první generace. Na vlastní oči jsem viděl koncept, který k němu směřoval. Ten byl daleko lepší. Ale zmíněný Fiat 500 nebo novodobé Mini první generace – ale třeba i Ford Thunderbird nebo Mustang –, to všechno jsou povedené věci. A snad vůbec nejpovedenější je pro mě současný Range Rover, který dokonale navázal na původní. To je myslím nejzdařilejší reinterpretace klasického designu. Taky se mi moc líbil koncept Rinspeed Yello Talbo a určitě jsem ještě na další zapomněl.

Není teď design trochu na ústupu? Třeba v těch šedesátých letech se neřešily věci jako spotřeba, emise nebo bezpečnost. Do jaké míry se tomu dnes design podřizuje?

S oblibou se říká „dnes jsou všechna auta stejná“. Jenže totéž „dnes“ bylo i před deseti, dvaceti, padesáti lety, řešilo se totéž. Ale doba, kdy vypadala všechna auta skoro stejně, byla snad jen kolem let 1990 a 1930. Nebál bych se. Nemám ani tak strach z ekologických a podobných požadavků, ale spíš z marketingových. Urputná snaha neustále přitahovat zákazníky. Opět ten koncept, který v padesátých letech rozvíjeli v General Motors – když to zjednoduším, máme z toho dnes vybydlený Detroit. Tyhle mechanismy teprve teď v plné síle vypukly v Evropě. Byl jsem na konferenci, kde se v příspěvku Citroënu řešily detaily – vlastně šperky v interiéru. Téhle komercializace se bojím. Mám vlastně poprvé pocit, že dnes nad designem vítězí marketing.

Uměl byste si nakreslit své ideální auto?

Já jsem si jich kreslil každý den několik (smích). Dokonce jsem si jedno kdysi dávno zkoušel modelovat. To je téma, které mě provází pořád. Miluji kabriolety. Mé ideální auto by bylo určitě otevřené, ale variabilní. Nejspíš karosérie targa, která mi přijde jako velmi dobrý vynález. V ničem dalším bych nebyl striktní. Proto nejsem značkař. Ale pokud bychom nemluvili přímo o designu – to auto by bylo rozhodně lehké. Mám slabost pro kvalitní plasty, takže ty bych tam také použil.

Jiří Hulák

Narodil se v roce 1970 v Prachaticích. Vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje v Národním technickém muzeu, působí také na Západočeské univerzitě v Plzni a externě přednáší na pražské UMPRUM. Ve volném čase nečte. Píše.

, , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook