závod 300 zatáček

Relax

Zatáčky namotané mezi domy

9 dubna 2015   Galerie

Už zanedlouho, o víkendu 16.–17. května, se v Hořicích uskuteční 53. ročník slavného závodu 300 zatáček Gustava Havla. O zvláštnostech závodů v městských ulicích jsme si povídali s vášnivým hořickým motorkářem a několikanásobným účastníkem závodu Martinem Křivohlávkem.

Martin Křivohlávek
Narodil se a žije v Hořicích. Vystudoval na odborném učilišti obor nástrojař a své profesi se věnuje ve firmě Swell v prototypové dílně. Volný čas nejraději tráví s motorkami a modelařinou. Od roku 2008 do roku 2012 jezdil jako amatérský závodník s motorkou LAGIVA MITO 125 SP. Jeho nejlepší výsledek v Hořicích bylo 19. místo.

Jaký je příběh, který vyústil ve váš start na 300 zatáčkách?

Já jsem od malička tíhnul k motorkám, děsně mě to bavilo, začínal jsem s legendárním fichtlem. Měl jsem takový sen, když jsem se s tátou chodil jako prcek koukat na 300 zatáček – jednou se toho závodu zúčastním. Na mou první motorku mi půjčili rodiče. A začalo to.

To jste ještě studoval?

Zrovna jsem se vyučil jako nástrojař a začal jsem pracovat v Hořicích. Pomalu jsem si začal dávat stranou peníze na svou první motorku za vlastní a taky jsem začal postupně závodit.

Začínal jste na přírodních okruzích?

Ano. Hlavně díky tomu, že to bylo – a stále je – nejvíc finančně dostupný způsob závodění. Já jsem ani nikdy neměl běžnou cestovní motorku, do provozu na našich silnicích se mi nechtělo, to je podle mě trochu hazard. Potřeboval jsem zdravé ruce, které mě živí, takže jsem na motorce jezdil jenom na okruzích.

Byl jste členem nějaké stáje?

Ne. Sice to byl vždycky můj sen, mít svůj vlastní závodní tým, ale to je tak finančně náročné, že to prostě nešlo. Takže můj tým byl dá se říct rodičovský. Zkrátka jak to tak bývá – s velkou podporou rodičů jsme to kuchtili s tátou a kamarády v garáži.

Vy jste celý život Hořičák?

Ano, narodil jsem se tu a celý život tu žiju. A vlastně i to byl důvod té mé touhy se do závodění pustit, je to tady v okolí velký fenomén a snad každý kluk z Hořic nějaký ten malý motocyklový sen někde v duši má.

V kolika letech jste stál na startu poprvé?

V devatenácti, na přírodním okruhu v Uherském Hradišti. Nováčka totiž rovnou do Hořic nepustí, protože to je nejnáročnější a nejnebezpečnější ze všech našich přírodních okruhů.

A kdy jste končil?

Ve třiadvaceti. Jak život servíroval další věci, třeba stavění domu a tak, musel jsem se závoděním skončit, nešlo to utáhnout společně. Ale motorku mám pořád a pořád mě baví jezdit.

Jezdil jste jenom přírodní okruhy?

Ano. Já jezdil vždycky hlavně pro radost, jako splněný sen. I proto pro mě bylo finanční hledisko podstatné – a přírodní okruhy jsou výrazně dostupnější. Na přírodním okruhu mě víkendové startovné vyšlo na dva tisíce korun, zatímco v Brně nebo Mostě na nějakých šest tisíc. K tomu tréninky a tak dále. Jednou jsem trénoval v Mostě, ale fakt je, že moje motorka – jezdil jsem stopětadvacítky – je na takový okruh slabá. Prostě je to pomalé a není s tím taková zábava. Moc velký okruh na malou motorku.

Jaké byly vaše největší úspěchy?

V Radvanicích jsem dojel na třináctém místě, což byl asi můj nejlepší výsledek. Jinak jsem se spíš snažil se nezranit a dojet. Jak jsem říkal, splněný sen. Abych byl tak říkajíc na bedně – což bych samozřejmě rád, kdo ne –, na to nebyly peníze a čas. Musel bych tomu obětovat mnohem víc, jezdit trénovat, cpát peníze do motorky a tak dále.

A v Hořicích?

V Hořicích jsem startoval třikrát a nejlépe jsem dojel devatenáctý.

Nastavuje se na přírodní okruhy motorka jinak než na uzavřené?

Samozřejmě. I na konkrétní okruh, jako jinde. Například v Hořicích je hodně zatáček, takže třeba převody jsou kratší kvůli výjezdům z nich. Oproti tomu v Uherském Hradišti je naopak dost rovinek, převody se tedy dělají delší. Také se kouká na počasí a vlhkost vzduchu, do karburátorů se dávají jiné trysky a podobně.

Mají Hořice oproti jiným okruhům nějaká specifika?

Jsou nejnebezpečnější. Je to namotané mezi domy, hrozně moc zatáček a také převýšení je velké. Jede se tam i lesem, takže když před závodem zaprší, v lese je ještě mokro, zato ve městě už může být povrch suchý. To je ta alchymie, jestli obout suché nebo mokré gumy, jak nastavit motorku. I proto jsou Hořice mezi závodníky oblíbené, jezdí sem i hodně cizinců.

Jak se na takhle úzké a zatáčkovité trati předjíždí?

Není to tak hrozné. Máme samozřejmě vytipovaná místa, kde to je snazší. Ale ono hodně záleží i na tom, jak jede motorka. Když je dobře vyladěná a může se předjíždět na rovinkách, je to jiné, než když vám stroj nejede a pak to musíte dohánět právě v zatáčkách. A taky jestli se závodník v té spoustě zatáček předjíždět nebojí (smích).

Jak je to vůbec s bezpečností těchto okruhů? Když člověk vidí jen těch pár balíků u domů, svodidla přímo u silnice jen tak obalená pneumatikami, jde z toho strach.

Je to tak. A to jsou Hořice nejlépe zabezpečenou tratí proti jiným přírodním okruhům. Všude pytle, pneumatiky, všechno vyznačené, jak má být. To jinde není, často se to moc neřeší.

Takže zabezpečená, ale nebezpečná.

Ano, jak jsem říkal, trať vede mezi domy, lesem, stoupání, klesání… Například v tom Uherském Hradišti je to otevřenější, hlavní silnice, nalevo louka, napravo louka, takže když vyletíte, je to méně bolestivé, než když to trefíte do stromu a… (zaváhá) a třeba se zabijete.

To se taky stalo?

Stalo, no. Kamarádovi.

Když pak v tom závodě jedete, máte to v hlavě?

Mám. Já jo, někteří závodníci ne. Já vždycky věděl, že druhý den ráno musím vstát do práce a pracovat rukama. Někdo to ale neřeší, nahoře na startu zaklapnou helmu a jedou, co to dá. A když pak jedete kolem místa, kde ten kamarád skončil, hlavou vám to určitě proběhne.

To chce asi dobrou pojistku.

Jistě. Před závodem podepisujete to, že startujete na vlastní nebezpečí. Že na pořadateli nemůžete nic vymáhat, všechno jde na vaše triko. Samozřejmě zdravotnické zabezpečení je výborné, kolem trati je množství sanitek a zdravotníků. Ale riziko je vaše. I v tom je kouzlo těch závodů, tenhle oblak nebezpečí, drsnosti a závodění „na dřeň“ na uzavřených okruzích prostě není.

Je jich přesně 312

Tenhle volný mezinárodní závod silničních motocyklů se v Hořicích v Podkrkonoší jezdí od roku 1936 a jeho název je odvozen od toho, že po dvanácti kolech na závodním okruhu jezdci absolvují přesně 312 zatáček. Před válkou se závod opakoval ještě dvakrát v letech 1937 a 1938.

První poválečný ročník se konal v červnu 1961, jel se závod do 175 cm3. Jedním ze slavných jmen, která se zúčastnila, byl František Šťastný. V roce 1963 vyhrál tehdy již slavný Gustav Havel. O dva roky později prvně startoval jiný slavný jezdec Bohumil Staša. Významným ročníkem byl 1968, kdy se na startu poprvé objevili také zahraniční závodníci.

O oblibě závodu svědčí i jeden z návštěvnických rekordů – v roce 1973 se ke trati přišlo podívat osmnáct tisíc diváků. A popularita trvá dodnes, v roce 2010 to bylo ještě o dva tisíce víc.

Začátkem devadesátých let se závody na dva roky odmlčely, kvůli nedostatku financí nebyla trať v dobrém, tedy bezpečném stavu. V roce 1994 se podařilo tradici obnovit. Tehdy se na startu poprvé objevila „šestikila“ neboli „šestky“ a také superbiky. V roce 1998 se v Hořicích jel také první ročník veteránů pod jménem Česká Tourist Trophy. Novinkou byla i třída supermono – jednoválcových čtyřtaktů.

Více na stránkách hořického Automoto klubu.

V jakých kategoriích se startuje

V současné době se 300 zatáček jezdí v těchto kategoriích:

Supermono

jednoválcové čtyřtaktní motocykly do 800 ccm

Twin

dvouválcové čtyřtaktní motory vodou chlazené o objemu do 650 ccm, vzduchem chlazené do 820 ccm

125SP

motocykly sportovní produkce 125 ccm

125GP

motocykly GP 125 ccm

250SP

motocykly sportovní produkce 250 ccm

250GP

motocykly GP 250 ccm

Do 600 (SSP, SST)

motocykly do 600 ccm

Nad 600 (SBK, SST 1000)

nad 600 ccm

Písek, bariéry, bezpečnostní zóny? Kdeže, jen balíky slámy

Městské neboli přírodní okruhy jsou levnější, je snazší na ně získat licenci – ale je to vyváženo neskonale vyšším nebezpečím. Vždyť závody se jezdí doslova za humny – na běžných silnicích, ve městech. Nástrahy v podobě obrubníků, kanálů, hrozivě blízko umístěných svodidel, luceren a nároží tak číhají doslova na každém kroku. A jezdci na to musí být připraveni, do závodů nastupují na vlastní nebezpečí.

Své by mohly vyprávět i Hořice. Tak například v roce 1970 došlo během závodu dvěstěpadesátek k hromadnému pádu v posledním kole v poslední zatáčce. Říká se jí Kudrnáčova. Havaroval tam vedoucí Švýcar Schmidt, Dán Kroon a naši Šťastný a Špak. Vítězství tak spadlo do klína později velmi slavnému Finovi Lansiovuorimu.

Ve stejné zatáčce v roce 1981 během souboje mezi Němcem Ledererem a Belgičanem Heinenem v závodu motorek do 350 cm3 havaroval německý závodník velice nepěkně až hrůzostrašně. Za ním jedoucí Heinen pád dobře viděl: byl v takovém šoku, že dojel do depa, zahodil motorku a odmítnul pokračovat. (Lederer pak do boxů došel po svých.)

Gustav Havel

Hořický závod od roku 1968 nese jméno Gustava Havla (1930–1967), českého závodníka Grand Prix silničních motocyklů, zasloužilého mistra sportu a reprezentanta ČSSR. Na start závodu se poprvé postavil v roce 1949 v Praze. Svou kariéru v Grand Prix zahájil v roce 1961 na motocyklech Jawa. Patřil mezi novou generaci silničních motocyklových závodníků nastupující v 60. letech 20. století.

Jeho obdivuhodné jezdecké umění, čistý jezdecký styl a cit pro motocykl přinášely mnohá vítězství a dobré výsledky. Dosáhl i významných úspěchů při startech v zahraničí, kterými se zařadil mezi světovou špičku. Svou nejlepší sezónu zažil v roce 1961, když skončil na třetím místě v mistrovství světa 350 cm3. Zapsal se trvale do historie silničního motocyklového sportu. Motocyklový sport byl pro něho vším a nechtěl ho měnit za nic jiného.

30. prosince 1967 cestou do zaměstnání havaroval u stadionu Bohemians v Praze a téhož dne utrpěným těžkým zraněním podlehl.

Zdroj: Wikipedia

 

, , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook