Fokus zrcátka

Fokus

Zrcadlo, zrcadlo, pověz…

29 června 2016   Galerie

Poslední aktualizace 10. července 2019 od boomerang

Kola, motorky nebo letadla – všude najdeme zpětná zrcátka. Připevňují se ale třeba také na přilby nebo lepí do brýlí. A jak dlouho ještě přežijí?

Pokračujeme další částí procházky plné odlesků – příběhem zpětných zrcátek. V předešlých článcích jsme odhalili, jak se zrcátka do aut dostala, podívali jsme se na vnitřní zrcátka i na ta vnější a po Novém roce jsme se na tuhle automobilovou výbavu podívali poněkud odlehčeněji (a taky se dozvěděli, co na to Chuck Norris).

Dnes pokračujeme výpravou za zrcátky v dalších dopravních prostředcích. Největší zpětná zrcátka mají ty největší automobily, tedy náklaďáky. Ty většinou nemají zrcátka vnitřní, protože by jim byla k ničemu, výhled dozadu z kabiny zakrývá náklad nebo návěs. Nákladní vozy naopak zrcátek mají povícero na vnějšku kabiny: řidič musí mít co nejlepší přehled o dění kolem celého často předlouhého kolosu. Běžná jsou také zrcátka skloněná dolů, která ukazují oblast vedle dveří nebo před svislou přídí. Čím je nákladní vůz delší – typicky kamion s dlouhým návěsem – tím hůř jeho řidič vidí přímo dozadu. Řidiči osobáků si tohle často neuvědomují, když ale za kamionem jedou příliš blízko a přímo v závěsu za ním, řidič nemá šanci o nich vědět.

Přilba, která kouká dozadu

U motocyklů najdeme zrcátka na těch, které jezdí na silnici: od skútrů po velké cestovní mašiny. Ty je mít musí. Naopak zpětná zrcátka nemívají terénní stroje. Ale nejen stroje, i přilby se umějí dívat vzad.

Zajímavé jsou například ty od firmy Reevu s integrovaným zrcátkem – obraz ze zadní strany helmy je přenášen, vlastně ohýbán, skrz oblouk horní části helmy až dopředu nad oči jezdce. Ten nad hranou průzoru vidí nezkreslený děj za sebou. Všechno je mechanické a optické, žádné kamery.

Ty jsou ale také k mání. Do helmy si motorkáři mohou pořídit miniaturní HUD před oko a díky dozadu hledící kameře tak mít digitální obraz (vedle dalších jízdních údajů) dění za sebou.

Tykadla a zrcátka v brýlích

Existují také zrcátka, která se zvenku připevní na přilbu, příliš komfortní to ale není. Stejný systém nabízejí výrobci pro cyklistické helmy – zrcátko trčí na stranu jako tykadlo a nutné je si na tenhle způsob zvyknout. Při každém pohybu hlavy se totiž příslušně změní také scéna vzadu, respektive zobrazovaná výseč.

Podobně fungují zrcátka připevněná na cyklistické brýle – většinou na postranní nožičku se uchytí konstrukce, která opět trčí ven do strany a zobrazuje dění vzadu. Opět: když si na to člověk zvykne, může to být velmi efektivní, pootočení hlavy o nějakých deset až dvacet stupňů ukáže celou scénu za kolem.

Další zajímavé řešení představují miniaturní zrcátka nalepená zevnitř brýlových skel. Mívají nastavitelný sklon, a jelikož výhled vzad blokuje hlava, je nutné ji pootočit doleva či doprava

Na kolech jinak stále častěji vídáme zrcátka připevněná na řídítkách, ať už směrem nahoru jako na motorce, nebo v prodloužení řídítka do strany vedle gripu. Prodávají se také zrcátka připevněná pomocí pásku na zápěstí – aby člověk viděl, co se děje za ním, je potřeba zvednout předloktí a po státnicku kynout. Tahle „vychytávka“ asi moc příznivců nezíská.

Podobně jako už zmiňovaná kamera a displej v motocyklové přilbě funguje kamera namontovaná pod sedlo kola, která přenáší obraz na obrazovku chytrého telefonu uchyceného na řídítkách.

Širokoúhle a nezkresleně
Řešení, jak eliminovat nebezpečí plynoucí z mrtvého úhlu vnějších zpětných zrcátek automobilů, našel profesor matematiky Andrew Hicks z Drexelovy univerzity ve Filadelfii. Jeho zrcátko je jen velmi mírně zakřivené, přesto poskytuje až nečekaně široké zorné pole.
Tradiční vnější zpětná zrcátka (psali jsme o tom, proč ve Spojených státech a dalších zemích musejí být plochá) poskytují jen více či méně omezený pozorovací úhel. A čím víc prohnutá plocha je, tím zkreslenější obraz dává – a věci se jeví vzdálenější, než ve skutečnosti jsou.
Hicksovo zrcátko nabízí úhel asi 45 stupňů a na rozdíl od těch prohnutých, v nichž se přímky jeví jako křivky, je obraz v něm velmi věrný, zkreslení si ani nevšimnete. Princip zrcadla spočívá v použití speciálního algoritmu, který přesně řídí úhel světla, které se od zrcadla odráží. Představte si plochu sestavenou z mnoha malých zrcadel natočených do různých úhlů, něco jako je disko koule. Zmíněný algoritmus je pak sestava dlouhé řady výpočtů (desítky tisíc), které nastavují každou miniaturní plošku tak, aby každý paprsek světla odražený od zrcátka doputoval do řidičových očí a nabídl mu širokoúhlý, ale zcela minimálně zkreslený obraz.

Co za námi letí?

Mají letadla zpětná zrcátka, napadlo vás možná. Civilní ne, stíhačky ano. Běžná dopravní, nákladní či sportovní letadla je nepotřebují, piloti se nepředjíždějí, nenalétávají zezadu a tak dále, zkrátka není nutné mít přehled o dění vzadu. Některé dopravní stroje ale mají kamery. Například Boeing 777 je má namontované vzadu na spodku trupu a obraz z nich pomáhá pilotům při pojíždění s takhle dlouhatánským letadlem. Také Airbus A380 má na zádi, na kýlovce, kameru. Díky ní se cestující mohou kochat nevšedními záběry mraků nebo startů a přistání zvenčí letadla. 

Jiné je to u bojových strojů, tam piloti zrcátka k dispozici mají. Musí mít přece i optický přehled o nepříteli nalétávajícím zezadu. Dvě nebo tři (u dvoumístných strojů i jedno vzadu) zrcátka mají nad hlavou, na hraně přední části krytu kokpitu. Dnes samozřejmě zevnitř, třeba Spitfiry je měly ale vně překrytu kabiny. Zrcátky jsou vybavené rovněž helikoptéry kvůli přesnému přistávání. 

Když se načančám

Pojďme ale zpátky k autům. V každém modernějším autě je ještě další jedno nebo dvě zrcátka. Kde? Přece ve slunečních clonách. Ty do automobilů přišly v roce 1924, kdy se začaly montovat do vozů jako Ford T. Až do roku 1931 byly uchyceny zvenčí. Jak se kvůli aerodynamice začala čelní okna víc pokládat, nebylo tohle řešení už efektivní. Ke slovu tak přišlo uchycení zevnitř.

Většina slunečních clon, alespoň na straně spolujezdce, je dnes vybavena kosmetickým zrcátkem. Do aut se tahle zrcátka dostala jako extra příslušenství montované u dealerů s velkými maržemi, za jejichž prodej dostávali zaměstnanci obzvlášť zajímavé odměny.

Konec zrcadlení?
Dnešní auta už jsou docela prošpikovaná moderními technologiemi, které hledí vpřed. Pokud se podobně rozšíří i do pohledů směrem vzad, klasická zpětná zrcátka dost možná už brzo přestaneme v autech vídat.
Na lasvegaském veletrhu CES byly k vidění kamery, které dokážou mimo jiné úplně pokrýt slepé úhly a jednou zřejmě zrcátka nahradí. Automobilka BMW ukázala systém se třemi dozadu namířenými kamerami a řidičovým displejem, na němž lze zobrazit buď tři samostatné obrazy, nebo jeden široký panoramatický pohled. Podle výrobce to znamená, že řidič se bude stále moci koukat vpřed a nebude muset odvracet zrak nebo natáčet hlavu.
Francouzská společnost Valeo přišla se systémem Sightstream, který používá rovněž kamery, ale nabízí na každé straně interiéru samostatný displej, takže pro řidiče, kteří jsou navyklí dívat se doleva a doprava, nebude změna tak dramatická.
Obě řešení mají několik předností: nabízejí komplexnější pohled na dění za autem, lépe zobrazují v noci a odstraňují komplikace spojené se zamlžováním nebo při dešti. Navíc zlepšují aerodynamiku auta, a tím snižují spotřebu.

Foto: iStock, www.nycaviation.com, www.slate.com, img-3.gizmag.com, practicalbiking.org

, , , , , , , , ,



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Anti SPAM *

Buďme v kontaktu

Sledujte VVAutomotive na síti LinkedIn a na Facebooku – buďte v kontaktu s profesionály z oboru. Odebírejte aktuální informace a rozšiřte komunitu odborníků.

LinkedIn Facebook